Únor 2009

Zámek v oblacích

22. února 2009 v 22:07 | Hallo-chan |  Filmy recenze
Byla nebyla jedna země,a v ní jedno město a v tom městě malé kloboučnictví. V tom pracovala Sofie, taková šedá myška, které si nikdo nevšímal. Jednou šla tahle Sofie po městě za svou sestrou, když potkala dva vojáky, kteří ji začali otravovat. V poslední chvíli se však objevil kouzelník Howl, který ji zachránil, a ona se do něj zakoukala.
Později navštívila Sofiino malé kloboučnictví zlá čarodějnice, která chtěla Howlovo srdce, a proklela dívku do podoby staré babičky. Musela proto opustit svůj dům a odejít do pustin, aby našla Howlův chodící zámek a zaměstnala se tam jako hospodiňka.
Jak se zdá, ani ono zlé prokletí nedokáže zabránit lásce.

Můj verdikt: Hayao Miyzaki je prostě opravdový umělec. A Zámek v oblacích je jen další z jeho děl, kterými to pyšně ukazuje světu...:) Těžko si umím představit krásnější pohádku, která až tak pohádkou není, přinejmenším pro ty všímavější diváky.


Princezna Mononoke

22. února 2009 v 21:54 | Hallo-chan |  Filmy recenze

Ashitaka byl princem jednoho velmi starého kmene žijícího v horách. Jeho vesnici však napadl démon. Utkal se s ním, ale démon mu nakazil ruku. Vědma předpověděla, že Ashitaka brzy na nákazu zemře pomalou a bolestivou smrtí - jeho osudem mělo být cestování po světě a hledání místa, odkud démon přišel. Ashitaka se tedy vydává do dalekých krajů.
Objeví jakési podivné město ležící na úpatí hory, kde se těží velmi cenné železo. V hoře také žijí staří bohové, veliká zvířata, která umí mluvit. Město a bohové, oba dva bojují za vlastní klid a místo. Mezi nimi je i princezna Mononoke, kterou vychovala bohyně vlčice, ačkoliv je člověk. A Ashitaka? Na kterou stranu se přidá?


Můj verdikt: Princezna Mononoke je neuvěřitelně dlouhá, i přes svoje krásné animované zpracování. To ale filmu na kráse neubírá, právě naopak. Určitě není pohádkou, a myslím si, že by každý správný nadšenec pro japonskou kulturu měl vidět tento film. Hayao na filmu krásně ukázal pravě obě strany věčného boje mezi člověkem a přírodou.



Cesta do Fantazie

22. února 2009 v 18:21 | Slovča |  Filmy recenze
Džihiro se stěhuje se svými rodiči do nového domu. Bohužel však zabloudí po cestě a schodou okolností objeví staré nástupiště. V domění, že jsou už na místě, se vydají po cestě směrem k domům za nástupištěm. Brzy se ale ukáže, že jsou to jen samé prvotřídní restaurace plné skvělého jídla; nikde v okolí však není živáčka. Přesto se její rodiče začnou cpát jídlem. Džihiro se rozhodne projít kolem, když tu se náhle odevšad začnou vynořovat černé stíny. Když doběhne k mamince a tatínkovi, uvidí jen dva vypasené vepře narvané do šatů.
Džihiro se dostala do světa lazní pro bohy, a aby zachránila sebe i své rodiče, bude muset pracovat pro Yubabu, majitelku lázní.

Můj verdikt: Tahle pohádka byla první, kdetou jsem z japonské tvorby viděla. Tehdy jsem ale ještě byla příliš malá, abych to brala vůbec v úvahu - i tak ve mě zanechala stopu. Protože něco tak neskutečně jiného, zároveň originálního a kouzelného, by jsme se od našich tvůrců, či od Disney nedočkali.