close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Upírova panenka IV.

15. května 2010 v 15:34 | Slovča |  Upírova panenka



Tam,kde končí světlo,začíná temnota.Je chladná,obklopí tě svými ostrými spáry a zatáhne do věčného vyhnanství zvaného smrt...



*Prásk - prásk!*dva rudé plameny vyšlehly z hlavně  zbraně, jen co otevřela dveře pokoje. Nebyl čast řvát, nebyl čas na úlek. Dvě kulky jí zasáhly do ramene a pod žebra.Cítila jejich nahřátý kov, jak si probíjí cestu svaly a vnitřnostmi. Na světle modrých šatech se jí začali rojit malí červení mravenci, byly jich stovky a tisíce,rozbíhali se do stran.Když se je snažila setřást,přelezli jí i na ruce.Padali z jejího korzetu na zem a i tu zaplňovali.
  "Krev.."zaúpěla Vilolet a její naděje o tom,že bude žít skvělý život i přesto,že její matka věřila,že je posedlá, se vytrácely.
   "Promiň mi to, zlatíčko, ale je čas jít.."řekl tak znamý hlas, až ji zamrazilo. Zvedla pohled, teď už plný hvězdiček a prskavek a uviděla svého otce. Potutelně se usmíval. Schoval malý revolver zpět do koženého obalu a uložil ho na nejbližší stolek. Vilet natáhla ruku v bílo-rudé rukavičce a chtěla ho chytit, chtěla vykřičet do světa :"Zabil mě můj otec!", ale byl příliš daleko. Její ruka, chladná a bez citu, se sevřela na prázdno a ona se zkácela k zemi.
    "Nechť je ti hlína lehká, dcerunko moje. Nikdo by tě jako bosorku stejně nechtěl." dodal její otec. Vzal revolver a odkráčel po schodech nahoru. Ona ještě mátožně zalapala po dechu, dokud jí i rty nezaplnila krev a ona nezavřela oči.

 "...a tak nás opustila drahá Violet Wesnová. Ať je její cesta do božího ráje krátká a přímá..."
mumlal mnich se srdce rvoucím výrazem ve tváři, i když jeho myšlenky byly o daleko lehčí a příjemnější. Začalo pršet a všichni , kdo přišli,  se rozprchli ještě před koncem obřadu. Řeči a upřímné soustrasti si nechali na smuteční večeři v sálech domu rodiny Wesnové, kam s radostí šli, aby mohli s váženými sousedy navázat přátelství v těchto krušných časech. V rohu místnosti stál ženich (, který svoji snoubenku nikdy neviděl a neuvidí) a s nosíkem nahoru sledoval pokrmy množící se na stole.S nanejvíc pohnutelným tónem svojí matce vysvětloval, že by si jí stejně nechtěl vzít, že slyšel, že je posedlá.
  Poslední hosté odcházeli a matka Violet ještě stále brečela do růžového kapesníku.Manžel jí tiše utěšoval,že určitě toho zloducha,co zabil jejich dceru přímo ve dveřích domu,najde.Kdyby tušila...


   Nádech, výdech, nádech.Teplo jako za letního dne ve skleníku a tma. Copak jsem oslepla? Nebo snad ještě spím? Přemýšlela Violet a natáhla ruce, aby prozkoumala prostor kolem, ale narazila jen na tvrdou desku jen několik palců nad sebou. Zabušila na ní, ale ani se nehla. Oči jí doširoka roztáhla panika. Ví, kde je. Její bolavá hlava si vzpomněla.
  "Néééé..! Ne, ne, ne... Nezávírejte mě tady.." ječela a bouchala do stěn. Její noční můra jako by oživla. Udusit se, zemřít hladem, zděsit se do takové míry, že omdlí. RAKEV.
  "Nechci umřít takhle..!" vzlykala  a cítila, že jí každou chvíli plíce puknou, protože neměla dost kyslíku. Nehty zarývala do černě nalakovaného dřeva. Ignorovala krev, která jí brzy začala z prstů stékat. Musí se odstud dostat. Musí žít. Oči se jí už klížily.Nemoct se nadechnout a vidět světlo ve tmě. To je smrt a to po  už třetí. Na víko něco zvrchu tvrdě dopadlo. Ozvalo se tvrdé dupnutí a pak se otevřelo.Světla bylo najednou o hodně více. V měsíci stála temná silueta z lopatou v ruce.
   "Slečno Vilolet."řekl něžný hlas Jeua.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 starlight-k-m starlight-k-m | Web | 15. května 2010 v 19:33 | Reagovat

Kači....smekám před tebou.Hlavně pokračuju dál je to napínavé,pěkně napsané,milé no prostě všechno doromady.Je to jako kdybych četla knížku v pevné vazbě,jako bestseller,který jsem si koupila chtěla ho číst znovu a znovu a nikdy nechtěla přestat.Jednou to sepíšeš a já pak budu říkat,ta slavná spisovatelka je moje nejlepší kamarádka.
Tak nějak bych popsala to co jsem cítila,jak jsem to četla.Jsi prostě talent.

2 Sendy Sendy | 10. září 2010 v 21:18 | Reagovat

Souhlas§ naprostej!! prostě klobouk dolů před tebou... jednou až to sepíšeš do knížky a bude to světovej bestseller taky budu říkat ta slavná spisovatelka je moje staršně dobrá kámoška která je moje slunce....Talent největší

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama