close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Upírova panenka VI.

12. června 2010 v 22:40 | Slovča |  Upírova panenka
  

   Violet vytřeštila oči, zamrkala a ze rtů jí unikl nějaký nesrozumitelný hláhol. O krok couvla, zděšená tím, co zjístila a ukazovala přitom na něj prstem.
   "Ty! Ty!"A on jen chápavě sklonil hlavu a tiše očekával ortel smrti vyřčený z jejích úst. Zatím  co ona stále lamentovala, přemýšlel, jestli ji bude muset zabít, protože takhle by to všechno... Ale k čertu s tím....


   Pravda je, že takhle nějak si  to Jeu představoval, ale dívka, která před ním seděla a nemotorně se pohupovala ze zadu do předu, nic takového neudělala. Černé vlasy ji spadaly do tváře, takže nebylo jasné, jak se tváří. Zvedla jednu ruku tenkou jako kost a strčila si za ucho neuspořádanou ofinku. Zlehka se kousla do rtu, nadechla se a vydechla, jako by se připravovala na skok do hluboké vody, která jí mohla stáhnout ke dnu.
   "Kousl jsi mě?" řekla přímo, a Jeua podivilo, jak snadno přešla hrázi vykaní, která je rozdělovala. Zamrkal a pak klidně zavrtěl hlavou, protože o tom jí nehodlal lhát. Dívka před ním se uvolnila a rozvalila se v křesle, aniž by jí došlo, že se Jeu chystá pokračovat.
   "Dal jsem ti napít své krve.." řekl tiše. Tentokrát byla ona překvapená. Naklonila hlavu na bok, jako to dělají nechápavé děti.
   "Nejsem upír, tak kde je háček?" zeptala se. Jeu se zhluboka nadechl. Nerad mluvil o svých tajemstvích, ale ona by to měla vědět, když jí do toho takhle zapletl. Možná jí měl tehdá nechat na tom chodníku.
   "Pokud se člověk napije up.. pokud se někdo napije mojí krve jednou, bude po nějakou dobu imunní vůči nemocem a taky se mu zhojí všechno zranění - trvá to jen pár měsíců, nanejvíš rok - pak začně rychle stárnout, daleko rychleji než běžní lidé." pozvedl oči od Violetiných rukou, které měla pevně sevřené, a v té chvíli chápal jak se cítí. Když mlčela už nějakou dobu, chápavě se zase pustil do řeči, avšak daleko  chmurnějším monologem:"Kdybych tě kousl, můj jed by z tebe udělal upíra a ty bys mohla žít věčně..."
   Upřela na něj oči a zavrtěla hlavou.
   "To nikdy. Ratši zemřu mladá, než být někým, kdo zabíjí lidi a saje krev. Nikdy, nikdy, nikdy. Moc ti děkuju, že jsi mi daroval život, i když je tak krátký. A odpusť, že to říkám, ale nechci být stvůra." zamumlala a vůbec si nevšímala ublíženého pohledu Jeua. Ten mlčky naslouchal tomu, co říká a zaplavoval ho smutek, drásající mu srdce. Nač jí vysvětlovat, že lidi nemusí pro krev zabíjet? Když tomu věří, věřit tomu bude, i kdyby ji to vysvětlil. Zklamala ho svými slovy, vůbec jí nedocházelo, jak krutá vůči němu je.
   "Pak chápu." zamumlal a sklonil se, aby si zul boty. Spíše to mělo zakrýt jeho pocity, které nechtěl ukazovat. Složil je k nohám postele a pak si klidně lehnul, jako by se nechumelilo. Uložil svou unavenou hlavu na polštář a brzy usnul. Vždyť taky toho v poslední době moc nenaspal.
   V noci ho probudila čísi hlava, která si opovážlivě pospávala na jeho rameni. Do ucha mu oddechovala Violet a bezstarostně si přitáhla skoro celou jeho deku, místo toho, aby si vzala vlastní, která skopaná do chuchvalce ležela na zemi. Povzdechnul si. Tahle dívka mu tak přirostla k srdci, takže ve chvíli, kdy řekla ta krutá slova, už na ně zapomněl. Teď si však lámal hlavu jak jí zachránit od příšerné a pomalé smrti, která se jí měla naskytnout už jen za pár měsíců.
   "Proč jen je tak tvrdohlavá?" pomyslel si trpce a sledoval pobíhající stíny na stropě. Hlavu mu ozářila myšlenka, nápad, jak tuto velice iteligentní dámu ze svého temného zajetí zachránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama