close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

II.Ibišek - Chci spát

22. září 2010 v 17:41 | Slovča |  Ibišek


Nadechla se čerstvého vzduchu z plných plic,zaplnila je až po okraj a pak zase vydechla. Udělala to tak,jako žíznivý hltá vodu, rychle a nárazově. Kolem to vonělo po pampeliškách, louce a slunečném dni. Vedle sebe zaslechla tentýž velmi hlasitý nádech a tak otevřela oči, aby pohlédla vstříc modrému nebi. Na chvilku si však musela rukou zakrýt tvář, neboť byly sluneční paprsky příliš ostré. Když se však dost rozkoukala,zjístila, že leží ve vysoké trávě plné dlouhých dužnatých stonků pampelišek s azurovými květy. Odtáhla pár stébel a plná jiskřivé radosti zjístila, že vedle ní leží její bratr Paul a klidně vydechuje ze spánku...

 "Jsme v nebi." užasla tiše a usmívala se jako blázen. Její dvojče neklidně zamrkalo a ohlédlo se po ní. Anna se na něj okamžitě vrhla, políbila ho a stiskla ho v náručí.
 "Bratříčku,bratříčku!" křičela mu do uší, až se ptáci v nejbližších křoviskách rozlétly.A Paul zase křičel na ni,jako kdyby se navzájem neslyšeli.

 "Jdem tam k tomu lesu," rozhodl Paul. Anna ho následovala a oba se brodily modrými pampeliškami k lesu. Oblečení špinili modrýma šmouhama,ale nevadilo jim to. Když dorazili do stínu vysokých dubů, rozhodli se jít po vyšlapané stezičce dál a dál. Brzy je však pohltily pochybnosti. Hlad a strach z vlků a noci jim dělal starosti, brzy je už i nohy bolely, přesto stoupali stále dále.
 "Paule,nemyslím si,že bychom byli u Boha." přiznala trpce.
 "Nejspíš ..." dodal i on. Někde před nimi se objevila světla o oba jako můry tápající ve tmě za nimi šli.
  Anna to uviděla jako první.Vysoké zdi nádherných budov, které se leskly v plamenech podivných modrých ohňů. Všude kvetla spousta květin, stály v  podivných nádobách na terasách a dokonce i v truhlících pověšených v oknech. Po dlouhých nízkých schodech se táhl nádherně stříbrný břečťan.Mezi domy vedly stezičky proplétané kmeny stromů vysokých i nizoučkých,že se člověk pod nimi podhýbat musel. Chodníčkové kameny byly sedřené časem spoustou noh v botech,teď však byly přikryté padlým listím.
 Uprostřed toho všeho svítil plamen ze všech největší, u něhož sedělo nejméně tucet stínů vysokých postav. Jeden, jež je zahlédl, se zvedl. Postavu měl opravdu velikou a ramenatou, přesto byl stále hubený a měl ladné jemné rysy. Z rozcuchané hřívy mu trčely dlouhé špičaté uši. V záři ohně však ani jeden nemohl poznat nic víc a tak šli blíž.
 "Vítejte," řekl medový hlas, temný a prozářený zaroveň. Světlá tvář s ostrým nosem a vyzívavýma očima je pozorovala s nedůvěrou,byla však tak nádherná.Nedalo se zazlívat tak krásné bytosti,že se zlobí.
  Paul se mírně poklonil, byl totiž tak oněmnělý, že by ze sebe slova nevydal. Anna se usmála a taky se poklonila.
 "Nekloňte se ! Vždyť rovni jsme si navzájem." řekl muž. To už se od ohně odvracely i ostatní tváře. Všechny byly mužské a neuvěřitelně krásné, bez jediného kazu. Líce měli hladké,nikdo z nich neměl vous ani knír. "Odkud jste však přišli, nás by velmi zajímalo.." zachraptěl hlas jednoho ze straších. (I když bylo u nich velice těžké rozeznat.)
 Oba dva mlčeli a ani jeden ze sourozenců nevěděl, co říct. Anna však byla velice pravdomluvná, a tak jim pravdu řekla tak, jak byla.
 "Oba pocházíme z Francie. Nevíme však, jak jsme se tady objevili, ani kde to jsme." přiznala. Mladík, který se postavil, se usmál a pokynul jim,ať si sednou k ohni.
 Oheň sálající příjemné teplo,které nepálilo (jak později Paul zjístil) ,vydával jen čistě bílé světlo, přestože byl plamen modrý. Připomínal rozbouřené moře.I on samotný si přisedl a promluvil.
 "Odpusťte, že cizincům z tak vzdálené a nám neznámé země klademe otázky. Již dlouhé věky však nikdo jako vy Milénii nenavštívil. Mimochodem, mé jméno je Conn. "
 "Já jsem Paul a má sestra je Anna." představil je bratr. Conn lapl po dechu a překvapený pohled stočil přímo na Annu. Byl překvapenný, rozčilený ... a měl strach? Anně poskočilo srdce o vteřinku později.

  "Tenhle kraj byl odedávna prokletý. Vždy tomu tak bylo." promluvil jeden ze spousty bratrů Conna. Paulovi už unikaly jména z mysli, ale co si pamatoval, bylo jich celkem šest. A žádná sestra. Tenhle mu padl do oka. Byl malý a pohublý, takže vypadal jako dítě. Přesto mu z očí sršela odvaha a jistá smířlivost s osudem. Ať už jeho úděl byl jakýkoliv. Jmenoval se  Latharn. Původem toto jméno znamenalo zlatá liška, jak mu řekl.
 " V dávných dobách navštívil Milénii Mamos, bůh rovnováhy. Uviděl, jak je tento kraj nádherný, bohatý a plný života. Naši předci totiž byli velmi chamtiví. Za hranicemi naší země umírali lidé hladem, zde se krmily obilím srnci. Rozčílil se a uvrhl na Milénii kledbu. Každá žena, ať už matka, dcera nebo sestra, všechny se druhého dne rána neprobudily." vydechl a sledoval zčernalé uhlíky. I ostatní se zdáli ponořeni hluboko do příběhu.
 "Mamos měl tři dcery. Soon,Yorn a Sorchu. Každá oplývala neuvěřitelnou krásou. Soon byla patronkou dne a noci. Ve dne zářila jako slunce. Plodila světlo a teplo, pomáhala lidem. Po nocích jí zlaté vlasy tmavly a přinášela ticho a soukromí milencům..." vydechl Latharn. Teď ho vystřídal někdo jiný a tiše pokračoval v příběhu:
 "Yorn vládla moři a zemi, ohni a větru. Narodila se jako první. Taky proto zdědila nejvíce otcovy síly. Byla taky nejchytřejší. A pak Sorcha. Rok vlastnila ona. Měnila roční období - jaro, léto, podzim a zimu. Její otec jí tu nechal. Prohřešila se totiž vůči jeho vůli. Až si najde Sorcha ženicha, do našeho rodu se vrátí zpět ženy." skončil příběh.
 Paul a Anna napjatě poslouchali. Bylo to opravdu zvláštní vyprávění.
 "Takže ta Sorcha ještě stále žije...?" zeptal se Paul se zatajeným dechem.
 "Samozřejmě!" odsouhlasil někdo. Conn už se natáhl a spal. Jeho tiché oddychovaní plnilo vzduch.
 "Zítra ráno vás k ní dovedu." prohlásil někdo s hlasem jako listí pozdního listopadu."Hm,ano,tak tak." zamumlal, skryl se pláštěm a ulehl. I Paul s Annou se chystali do říše snů. V podivném zděšení si Anna horko těžko vzpomněla, že určitě nejsou ve svém světě. Vzpomínky na dobu než omdlela mizely. "Paule. Musíme najít cestu zpátky." zašeptala. Ale bratr už spal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama