Tuhle básničku jsem složila kamarádce, která mi je ze všech lidí na světě nejblíž a nejvíc chápe moje pubertální otřesy...:)) Díky moc :))
My (Já a ty)
Jedna dvě? Tři a čtyři!
Tisíce jehel na tebe míří.
Se špatným člověkem po cestě jít
nechat si srdíčko úplně zhnít?
Ne!To ratši zůstat sám.
Jedna dvě? Tři a čtyři!
Vítr ti vlasy do tváře zvíří.
A tak nečekej na lháře,
uzamkni se v almaře.
Snad příjde jednou ten přítel pravý.
Jedna dvě? Tři a čtyři!
Po zemi valí se stříbrné chmíří.
Korunu nad hlavou zlatavou
košili nastokrát plátanou.
Co na tom jaká je zvenčí?
Jedna dvě? Tři a čtyři!
Šedivá mlha krajinou se šíří.
I když tě znám, stále se divím
Pokaždé něco nového vidím.
Po té době, je to snad (ještě) možné?
Čtyři tři? Dva a jedna!
Od prosince až do prvního ledna.
Půjdeme dobrodružstvím vždycky vstříc.
Chceš poznat něco? Chci poznat víc!
Ruku v ruce až do konce.
Ruku v ruce až do konce.
(Jedna, dvě, tři, čtyři .. a pět.)


jé, to moc pěkné. To se ti povedlo
. Jsem zvědavá, jak na to zareaguja "ta pravá"