close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2010

Hilary McKay - Indigo a hvězdy

11. října 2010 v 20:01 | Slovča |  Knihy a knížky
 Další dny s rodinou Cassanových... Banánový dům je tentokrát opleten cizími přáteli Zlaty, z jeho oken se ozývá falešná kytara a všude po zahradě ZASE pobíhají morčata.

  Indigo byl dlouhou dobu nemocný. Teď však musí do školy a  musí si zakusit další nesnáze, které mu provádějí spolužáci. Naštěstí se však objeví Tom. Zdá se jako opravdový floutek, ale veskutečnosti je skvělý, jak Růža s Indigem zjišťují. Zlata má problémy s kluky, a nejmladší člen rodiny zase s brýlema. A nakonec Sára s Šafránkou -  ty se udatně perou za Indiga a i když nemají  číselnou převahu, vyhrávají!

PS:  Taky si nesmíte nechat ujít, jak Růža tvoří na stěnu kuchyně..:)

Můj verdikt:
* Možná je to tím, že mám její knihy přelouskané nastokrát, ale ani jedna její kniha mi nepřipadá méněcennější. Tak je to i s Indigem a hvězdami. Stále zůstávají v mé paměti..:) *

indigo

Hilary McKay - Šafránčin anděl

11. října 2010 v 19:47 | Slovča |  Knihy a knížky
Bylo nebylo, žila jedna střeštěná rodina, která bydlela v domě zvaný Banánový. Maminka trávila svůj hektický život v kůlně s sedačkou a kávovarem. Živila se malířstvím. Malovala psi a kočky, učila po školách. Tatínek v Banávovém domě pobýval jen občas, když přijel ze svého nóbl života v Londýně. Byl to totiž taky malíř, jen měl opravdový ateliér. Doba, kdy si odložil ze svého běžného života, nastala většinou, když došli rodině Cassanových poslední zásoby jídla a nebo se stal nějaké malér.
Ale teď už konečně o hlavních, stoprocentně aktivních členech. Zlata, ta nejstarší. Nikdy neudělá nic napoprvé. Autoškola není výjimkou. Pěstuje spoustu morčat na zahradě. Růža, nejmladší z rodiny. Maluje, má podivný nápady. Jako malá byl hodně nemocná, přesto je plná energie... a Indigo! Čte plno knih, má trable ve škole... A přál by si být polárníkem...
A Šafránka. Knížka začíná v době, když jsou ještě Cassanovi mimina. Všichni totiž mají jména podle vzorníku barev - Zlatá, Permanentní Růžová (Růža), a taky Indigo (- tedy tmavě modrá) , ale šafránová nikde. Tehdy se Šafča dozví, že je adoptovaná. Jak bádá, dohledá se, že jí děda odkázal jakéhosi kamenného anděla, na kterého si mlhavě vzpomíná ve svých snech. A tak i s Sárou, svojí nejlepší kamarádkou, kujou pytle. Musí totiž záhadného anděla najít!

Můj verdikt:
*McKayová je moje oblíbená autorka těchto románů. Začalo to Bezdomovci, a pokračovalo rodinou Cassanových. Spisovatelka totiž vystihne každé rodinné poměry. Z knížky číší pohoda i přes všechny nesnáze. To se mi líbí. :)*


Rozcestník knih

10. října 2010 v 13:34

    Tento rozcestník je plný recenzí a doporučení. Kopírujte prosím s odkazem...
Kotě

                                                Pro dětské duše 
                                                                                   Pro odrostlé

huh
                                                                     

Porod žirafy

10. října 2010 v 10:42 | Slovča
Přímý přenos porodu žirafátka!
Možná budete mít právě vy štěstí a uvidíte, jak se v Praze rodí malé žirafě. Teď totiž máte možnost sledovat maminku ONLI-NE.. A jak se zdá, brzy udeří pravá hodinka ...:)

Tady adresa na článek a ONLINE-kamery ->



Podzim

6. října 2010 v 21:06 Téma
 Ze všech ročník období ho mám nejraději. Snad proto, že pro jiné roční období už nezůstalo místo?

   Jaro je ze všech ročních období nejblátivější. Ano, všude rostou květiny a všechno je nové, probouzí se k životu. Kolem se však vrší kupy odpátků, igelitových sáčků a papírků po zimě, trávník kolem přesolených cest je zurchově hnědý. Cesty jsou plné štěrku.
   Léto je na mě moc horké. Dávám přednost chladu a mírnému světlu ( a ještě lepší je večer a tma). Léto je sice dobou volna, ale většinou je tak moc horko, že člověk musí zůstat doma a nebo trávit prázdniny u vody, pokud se nechce stát usušeným flekem na asfaltce.
 Podzim přeskočíme..( O tom se rozepíšu na konci :) Zima si obsadila druhé místo. Miluju vánoce, dny jsou opravdu krátké a chladné, což mi vyhovuje, i když je kolem -10. Jak překrouhne tuto magickou hranici, i zima začíná být moc nepříjemná. Ovšem, stále je tady to tání, spousta černého sněhu ve městech, žluté a hnědé vleky ve sněhu, takže je skoro nemožné stavět kdekoli sněhuláka...
 PODZIM. právě tady o tohle jde. O babí léto, když vám tisíce berušek rázuje po baráku. O slunce prostupující zlatavými a rudými korunami stromů. O ranních jinovatkách, o ranních mlháh a obláčcích páry, které jdou z úst - o hejnech černých ptáků sedících na semforech, když ráno vycházím z domu. Je to spousta hřibů v jednom starým košíku a plno bahna na botách. Je to prostě spousta věcí najednou, které na tom všem máme rádi, přestože je to období začátku školního roku. A tak...
 NE! Nemám ráda léto. Je to právě podzim, na který se celý rok těším... :))

de

Sintel trailer

6. října 2010 v 15:39
Sintel trailer - ukázka na video. Opravdu hezké zpracování, člověk cítí, kolik magie a kouzla číší z každého okamžiku.
Jinak jsem překopala rubriky a zrušila rozcestník anime. Openingy a Endingy dostaly vlastní rubriku, stejně tak trailery a videa. Recenze anime zůstává stále stejné.
So I hope you Enjoy..:)



III.Ibišek - Třetí ..?

3. října 2010 v 21:07 | Slovča |  Ibišek
Jeden krátký díleček Ibišku. Víceméně se dozvíte mnoho, protože se v příběhu bude hodně mluvit. Doufám, že se bude líbit.

 "Ch-pší...Hej! Emdvan.. volá centrálu.. Emdvanáct volá centrálu...!" neuvěřitelně vyděšený hlas volal do vysílačky. Nemělo smysl to říkat., přesto letec vkládal poslední víru do zachrány.
 "Ch-pší.. " ozvalo se zachraptění.
 " Emdvanáct.. Strácíme výš-ku..! Stracíme výš-... Sbohem hoši..." z povzdáli se ozývalo praskání plamenů a neuvěřitelný hlomoz. Singnál se pomalu vytrácel. Naposledy to v přístroji zapraskalo, než utichl docela.

"Ztratili jsme další hlídkové letadlo." odtušil asi dvaadvacetiletý mladík. Jeho hlas zněl ledově, ačkoliv právě před chvílí slyšel poslední slova jednoho ze svých. Stáhl si z hlavy velká sluchátka a usrkl si hrnku horké kávy.
                                                                      
                                                                      ---

 Dvě opravdu velké ruce jí sevřeli kolem ramen a zatřásly s ní, takže byla nucena otevřít oči. Před sebou uviděla opravdu krásnou tvář, do které spadaly dlouhé vlasy propletené ranním podzimním sluncem. Byl to Conn - měl ve tváři opravdu zvláštní výraz.
 " Vstávej.." houkl a pustil ji. " Latharn s Livou tě odvedou k Sorše.."
 Anna si protřela oči  a obrátila se na bratra, aby ho probudila. Bratr byl však vzhůru už dávno. Seděl a sledoval cosi mezi stromy.
 "Čest dávám tobě i slunci, Anno." řekl a křenil se. Asi tyhle podivné řeči pochytil od někoho odsud. Obrátila pohled tam kam on a zahlédla dva tvory, tělem trochu podobným pštrosovi. Přecejen se ale hodně lišili. Jejich peří bylo bílé a dlouhé nohy měly pokryté šedivou kůží, která se leskla stejně jako kůra buků. Hlava zdobená modravým chocholem se snášela na dlouhém krku nahoru a dolů. Krátký a tříbřitý zobák spásal orosenou trávu v podhájí.
 Latharn se přívětivě usmál.
 "To jsou žirviny. Mají rádi lidskou společnost. Jen je škoda, že na sebe nenechají šáhnout."
 "Proč ne?" zeptal se Paul.
 "Lidská bytost je plná hříchů a kazů. Kdyby se nechaly hladit, brzy jim peří zšedlo."
 "To nevadí. I pohled na ně je moc krásný." ozvala se Anna.
 "No tak pojďte. Sorcha čeká." pokynul jim a podal Anně ruku. Přijala ji a ladně se postavila. Vydali se pak od ohniště mezi domy. Jinou cestou k nim přícházel i Liva. Pozdravil velmi zvláštním způsobem, který byl dvojčatům cizí - pravačkou se totiž dotkl čela, rtů a pak ji zanechal na srdci. Teprve pak ruku spustil podel těla.
  Zastavili si u vysoké stavby. V okněch seděli zvonci a jistřinky. Pípali do kolí své veselé písničky a čistili si peří.
 Všichni prošli pod krásným portálem z květin. V prostorném sále však nebylo nic. Latharn postupoval dále, po skrytých schodech vyšel do dalšího patra.
 Paul nikdy nebude moct zapomenout na chvíli, kdy poprvé viděl Sorchu. Uhranula ho svým zlatavým pohledem. Oči měla jako dva jantary. Propalovala jimi, jako by znala, na co ostatní myslí. Dlouhé vlasy jí spadaly na drobná ramena. Hnědě se v slunci leskly. Krémově bledá tvář byla bez poskvrnky, rty měla rudé a plné. Mohlo jí být kolem dvaadvaceti, takže byla o pět let starší než dvojčata. Přesto z ní číšila  energie. Po jejím boku stála   sněhová žirvina. Tichounce vrněla, když jí Sorcha hladila po hlavě.
  Někde za Paulem se ozvalo sborové pozdravení. I on sám cosi řekl, ale za hroma si potom nemohl vzpomenout co.
 "Vítejte." ozvala se polobohyně. Probodávali se pohledy, Paul a Sorcha.Nezúčasněný pozorovatel by snad mohl říct, že mezi nimi vzplála jiskra.
 "To je..-" spustil Latharn, ale ona mu skočila do řeči.
 "Vím kdo jsou ti, které přivádíte. Proč však jste nepřivedli Conna? Jeho osud blízce spjat je s osudem té dívky. Snad řekl ti o tom, Anno? "
 Dívenka vystoupila z bratrova stínu a hleděla na bohyni se stejným úžasem.
 "Jaký je náš osud? " zeptala se. Sorcha se tajemně usmála. Sestoupila po stupních od okna, neboť doteď seděla na parapetu a vyhlížela ven.
 "Váš osud? Anno, z proudu času se mi vyjevilo, že právě ty připravíš Conna o život.  Snad nevhodně se k tobě nechoval? Sám říkal, že mé věštby jsou jen výmysly. Vidím však mnohem víc, co by jsi ty a tvůj bratr měli vědět." mluvila pomalu a souvisle, slova jí s dráždivou úctou vycházela z úst. Livo a Latharn ustoupili a tiše odešli, jako by tu ani nestáli.
 "Tento svět není váš, a přece jste jeho součástí. Budete mít velký  podíl na tom, co se stane v brzké budoucnosti. Pokud selžete, zle povede se zde, možná snad už nebude nic na svém místě tak, jak bývalo. Nelekejte se však. Nebudete na to sami."
 "Ale proč my?" ozvala se Anna, celá nešťastná.To proto byl na ni Conn tak nezdvořilý?
 "Proč ve dne svítí slunce a v noci září měsíc? Některé věci nemají důvody, dítě." řekla tiše.
 "A co náš svět?"  Paul se konečně dostal z tranzu.
 "Váš svět skomírá. Brzy nastane jeho konec, pokud válka neskončí. Ty však v něm už nemáš roli. Opustil si ho a nikdy se tam nevrátíš." řekla.
 Anna už nechtěla víc poslouchat. Z prvu se jí zdála Sorcha krásná a dobrá. A ona pořád byla, jen to, co říkala, jí zlobilo. Otočila se a chystala se sejít dolů.
 "Podivný sen jsi dneska měla. Stále jsi tam. Máš šanci uniknout. Kde si přeješ být?"
 "Já chci jen domů!" rozkřikla se. Její boty hlasitě pleskaly o schody. Ten zvuk se rozhléhal široko daleko. Nakonec sestřička vyběhla z domu.
 Paul tiše vydechl. Bude těžké sestru utěšit.
 "Omlouvám se." vyhrkl Paul.
 "Neomlouvej se za činy jiných." poradila mu patronka. Pokýval hlavou. Takže se už nikdy nevrátím. Věděl by, proč mu to není líto. Ale stále to byl JEHO domov. Sorcha dál hladila žirvinu. Zvíře poplašně couvlo. Ať už myslela mladá polobohyně na cokoliv, jedno pírko na ptačí hrudi zešedlo.  Natáhla bledou ruku a položila ji konejšivě na chlapcovo rameno. Nebylo třeba žádných slov. Doteď slova totiž působila jen zmatek, strach a smutek. 

Sintel

1. října 2010 v 21:13 | Slovča
  Blender Foundation uvádí krátký 3D film.

Sintel je příběh o přátelství mezi dívkou a drakem. Jinak se nechte překvapit ;-)
                                                                             U mě dokonalých 99%
Odkaz na stránky je zde: /www.sintel.org
Odkaz na video je zde:  /http://www.youtube.com