Tak tohle je odezva na všechny ty knihy, filmy a příběhy s tím zlým koncem. Určitě to znáte. Celé vyprávění jdete s hlavním hrdinou, násloucháte jeho pláči, prosbám. Vždy jste u toho, když někdo jemu blízký zemře, vždy když musí odejít nebo ho postihne nějaká špatná chvilka.(V mém případě to vždycka všechno probrečím.)Vidíte, jak se mění, jak se z malého kluka stává tvrdý bojovník, který se nezalekne smrti. A pak, nakonci, když už je buť všechno hotové, nebo prostě už není na výběr, umře. Určitě máte stejně jako já zlost, protože by měl správně žít šťastně až navěky....
Temnotu v patách mám
před sebou vidím odraz stínu
Sám sebe se pořád ptám,
Jsem snad vojáček jen z cínu?
Zlo se pořád po mně drápe
o život chce mě připravit
málokdo to dobře chápe
nedá se to napravit.
Sám nebezpečím musím čelit
Do konce mojich mladých dní
mnohokrát jsem musel střelit
v uších mi častonářek zní
Kolik lidí kolem umíralo
kolik jsem jich miloval, kolik znal
nic pro mě nebude natrvalo
vždy jsem se jen dopředu hnal.
A teď, když už mi docházejí síly
nespočet ran a jizev halí mé tělo
divných jedů plné mám žíly,
teď už umřít by se mi chtělo
Zastavuji se a ohlížím
unavený do morku kosti
teď už se nevyhnu potížím
ve smrti udržím si všechny cnosti
Když mé tělo prosákle vlastní krví
naposledy vydechne
nade mnou se temnota hrbí
nadšeně se uchechtne.
Slovča :)

smekám klobouk a skláním se před tvými pilinamy. Na tohle opravdu nemám slov. Je to tak procítěné a vystižené do detailů
máš můj největší obdiv