Listopad 2010

Milované knihy!

30. listopadu 2010 v 19:29 | Slovča |  Téma

 Tak, jaké že to čteníčko mě těší?
 Abych řekla pravdu (pravdivou)
 vybrat si svoji knihu jedinou,
 toť otázka je trochu těžší.

 (Tohle vzniklo úplně náhodou)
 Nemám ráda četbu povinnou.

 Tak už konec s rýmy! :D Prozradím to? Neprozradím? Vezmu to takhle. Četla jsem víc jak sto knih. A četla jsem jich méně jak pět set. A teď mi řekněte, když jich z toho byla polovina dobrá, která že byla nejlepší. Nevíte? Ani se nedivím.

Staré věci

28. listopadu 2010 v 15:10 | Slovča |  Čas pro slova
  Včera se mnou otřásl opravdu velký šok. Začalo to ve chvíli, kdy máma vytáhla moje staré dupačky, pokračovalo to kresbami z první a druhé třídy a zkončilo ostudným vystěhováním mých starých barbie, jejich dětí a jediného Kena s plastovou, snadno promáčknutelnou hlavou.

Monoshitsuji

23. listopadu 2010 v 18:41 | Slovča |  Anime recenze
Monoshitsuji = Kuroshitsuji II.
Narozdíl od první série je druhá o něco (malinko) drastyčtější. Nejspíše se autorka rozhodla život všech ztrpčit trochou násilí a zla. Přesto anime neztrácí chrakter, i když se mi popravdě konec moc nelíbil, ale to je vkus od vkusu.
Stejně jako v první sérii jde hlavně o démona a jeho pána, nechte se však překvapit - doufám že mile. Druhá série, tedy Kuroshitsuji II., má pouze dvanáct dílů a díky jeho konci si myslím, že už jde oposlední díly tohoto příběhu. Možné je i však to, že bude i další pokračování, nechejme se však překvapit ;)



Upírova panenka XI.

22. listopadu 2010 v 19:12 | Slovča |  Upírova panenka
Kraťounká ochutnávka před posledním dílem... Věnována Káje, tedy jestli se někdy dočte tak daleko..:)


Nekonečně oceánské dálky
po moři všechny soukromé války
jsou zapomenuty..

Když zůstali oba dva sami
jediní opuštění mezi námi
vítr jim ukusuje srdce.

SAMI.

  Tma byla hustá, rukou se však nedala rozrazit, jako se dá voda. Nutila je utíkat, dál a dál; huby uslintaných vlků jim zpívaly na cestu requiem. Mech pod nohami byl měkký, poddajný. A stejně tak nebezpečný - každý krok hrozil pádem.  V tůňkách se odrážel měsíc v plné své kráse, než ho spěchající nohy nerozbahnily svým vpádem.

Kuroshitsuji

20. listopadu 2010 v 13:39 | Slovča |  Anime recenze

Příběh vás zavede do zezačátku klidné domácnosti Ciela, velmi mladého a bohatého chlapce, kterému zemřeli rodiče při požáru. Byl nucen rychle dospět a to se otisklo na jeho chování. Zaměstnává jednoho podivného kuchaře, jednu slepou slušku a taky zahradníka, ale jak se ukáže, právě to, co mají dělat, jim vůbec nejde. A v neposlední řadě - Sebastian.
Ciolovým jediným přáním je sloužit královně a pomstít se. Do cesty mu však kladou překážky, a on musí využít všech možných způsobů, aby je zničil.

Můj vedikt: No, no, příběh je skvělý, někdy vážně napínavý, někdy srdceryvný, někdy si říkáte: Panebože! Ale hlavně je to opravdu sranda, místy je dokonce možné, že spadnete ze židle. Hudbou Kuroshitsuji nijak nevystupuje, ale taky není nijak špatná, je to hlavně propracovaná kresba, která dělá Kuroshitsuji dobrým, stejně jako volba prostředí. Celý děj se odehrává v Anglii, přímo ve Viktoriánské době, proto se můžeme těšit na masové vrahy a mafie...






Dnešní ráno

19. listopadu 2010 v 20:59 | Slovča |  Básničky :-*
Je tady a není.

Když probudila se ráno,
na rameni tíhu hlavy přítele,
sedělo to tiše u její postele
proč přišlo, když nebylo to zváno?

Oči temné jako noc,
ručičky lidského dítěte
hřbet jako černého kotěte
Podobné příšeře bylo to moc.

Ptáte se, co že to bylo?
Žilo to v kobkách
spalo to v hrobkách
kde lidské maso hnilo?

Ona to věděla, vážení
Vyděšená vyběhla ze svého domu
obezřetně vyhla se každému stromu
Slyšela z dálky hromu zahřmění.

Prásk! Blesk oblohu čtvrtí,
k zemi padá její tělo
jestlipak ještě duši mělo?
Už víte? Bála se vlastní smrti.



Slovča :)                      

Upírova panenka X.

18. listopadu 2010 v 19:10 | Slovča |  Upírova panenka

Věnováno mojí kamarádce Ronaldě Weasleové. Hodně štěstí při vystoupení :)


  Společnost v domě pana Meesyho byla čistě vyšší vrstvy. Načančané dámy v drahých šatech s přehňaně zdobenými klobouky se vznášely po místnosti ve vysokých botech, obtloustlý pánové pokuřovaly z dýmek ze slonoviny, mladíci zase doutníky. Na velikém stole stály mísy se saláty, pečené kachny a kaviár. Desítky skleniček se nezčetněkrát plnily bílým vínem nebo šampaňským. Zářivý lustr plnil místnost barevnými světélky.

Počátek

18. listopadu 2010 v 16:24 | Slovča |  Filmy recenze
Jste ve snu? Jste v realitě? Jste si jistí tím, že rozeznáte hranice? Víte, že jste na správném místě?
Jediný únik ze světa snů, když už všechno ostatní selže, je smrt.
Don Cobb je jeden z nejlepších zlodějů snů. Vkrade se do snění a ukrade všechny důležité informace tak šikovně, že o úniku nikdo neví. Bohužel však Cobb přišel v životě o své blízké a jediná jeho možnost, jak se vrátit k rodině, je splnit tajnou misi: Musí vnuknout myšlenku cizímu člověku. To se pokládá za nemožné, ale jak se úkáže, v říši snů se nemožné stává možným...


Můj verdikt: Panejo, nejspíš se vám to nebude líbit, jde hlavně o psychologický film, ale já, jakožto milovních tohoto žánru, jsem si Počátek užila. DiCaprio bravurně odehrál svoji roli napůl zlomeného muže, jež se nemůže zbavit minulosti a hlavně - snů...


IV.Ibišek - Mezi skalami

10. listopadu 2010 v 20:08 | slovča
 Tento díl je věnovaný Kiki-sempai :) I hope you enjoy :)


Anna utíkala dolů po schodech, brala je po dvou a každý byl čím dál nejistější. Bála se, že spadne, přesto nepřestala. Proběhla dveře, prokličkovala rychle jako střela mezi udivenými elfími společníky a nezastavovala, jen běžela. Brzy jí pod nohami zmizela stezička a ona běžela trávou tak vysokou, že jí šimrala na loktech.

Přátelé, huhu hú...

9. listopadu 2010 v 7:49 | Slovča
 Někdy si připadám jako že ne, potom zase jako že jo. Je těžký se někdy rozhodnout, kam vlastně patřím. Jisté je to, že vždycka k nim, mým nejbližším přátelům. Mno, když se to tak vezme, jsou jenom dvě. Co druhý den oplývají nádhernou depresivkou a jseu milé jako nevyspalý medvěd, kterému se hodně podobají..:D Nicméně, i já na tom nejsem se spánkem a náladami nejlépe...
 No a pak jsou tu ti druzí, které mám samozřejmě taky moc ráda, ale nebyli tak úspěšní... Jak bych to jen. Je to těžké. Směju se s nima, a někdy i oni se mnou, ale prostě a jistě, není to ono.
 Ty pravé dobrodružství, které se většinou odehrávají jenom v našich hlavách (kdo ví, co je to za zvláštní inpulzy a čtení myšlenek) mají tu pravou grády, ať už jde o boje mezi nindži, krev sající stvůry nebo prostě a jednoduše redvines... A přestože jsme hrozně rozdílné, a to nás spojuje, rozumíme si tak, jak si dobří přátelé rozumí.
 Tenhle článek je vlastně pro ně, abych jim řekla, jak moc je mám ráda, a jak ráda s nimi trávím chvíle... :))

                                                                                                              s pozdravem Slovča :)