Dnešní ráno
19. listopadu 2010 v 20:59 | Slovča | Básničky :-*Je tady a není.
Když probudila se ráno,
na rameni tíhu hlavy přítele,
sedělo to tiše u její postele
proč přišlo, když nebylo to zváno?
Oči temné jako noc,
ručičky lidského dítěte
hřbet jako černého kotěte
Podobné příšeře bylo to moc.
Ptáte se, co že to bylo?
Žilo to v kobkách
spalo to v hrobkách
kde lidské maso hnilo?
Ona to věděla, vážení
Vyděšená vyběhla ze svého domu
obezřetně vyhla se každému stromu
Slyšela z dálky hromu zahřmění.
Prásk! Blesk oblohu čtvrtí,
k zemi padá její tělo
jestlipak ještě duši mělo?
Už víte? Bála se vlastní smrti.
Slovča :)
Komentáře
Zajímavé a hodně silné... velice jednoduše a výstižně jsi vyslovila fascinující myšlenku... a... zanechává to dojem.
Tak nějak k tomu není co říct a přesto je k tomu co myslet - někde uvnitř, nevědomě...
Silná je taky ta obraznost, ta se mi opravdu líbí.
[4]: Děkuji :) Zbožňuji všechny básničky. Nějaké jsem chtěla i sama zkusit.

Báječné....