Někdy si připadám jako že ne, potom zase jako že jo. Je těžký se někdy rozhodnout, kam vlastně patřím. Jisté je to, že vždycka k nim, mým nejbližším přátelům. Mno, když se to tak vezme, jsou jenom dvě. Co druhý den oplývají nádhernou depresivkou a jseu milé jako nevyspalý medvěd, kterému se hodně podobají..:D Nicméně, i já na tom nejsem se spánkem a náladami nejlépe...
No a pak jsou tu ti druzí, které mám samozřejmě taky moc ráda, ale nebyli tak úspěšní... Jak bych to jen. Je to těžké. Směju se s nima, a někdy i oni se mnou, ale prostě a jistě, není to ono.
Ty pravé dobrodružství, které se většinou odehrávají jenom v našich hlavách (kdo ví, co je to za zvláštní inpulzy a čtení myšlenek) mají tu pravou grády, ať už jde o boje mezi nindži, krev sající stvůry nebo prostě a jednoduše redvines... A přestože jsme hrozně rozdílné, a to nás spojuje, rozumíme si tak, jak si dobří přátelé rozumí.
Tenhle článek je vlastně pro ně, abych jim řekla, jak moc je mám ráda, a jak ráda s nimi trávím chvíle... :))
s pozdravem Slovča :)


Redvines :) není co dodat :)