Prosinec 2010

Holky to fakt žerou... Ve velkým.

30. prosince 2010 v 17:31 | Slovčaaa |  Téma
  Téma týdne pobouřilo, rozešťastnilo, ale hlavně všechny překvapilo. Není taky divu. Slova "homosexualita","slash" a teď už i "yaoi" jsou u všech lidí, co jen znám, vyslovována opravdu z řídka, a když už, jsou dlouze promyšlená a vpravená opatrně do kontextu. Jako by vlastně jejich vyslovení bylo něčím nevhodným. Přesto mi stále uchází důvod.
   V dobách starého Řecka přitom tyto vztahy nebyly ničím divným nebo výmečným. Všechno to přišlo až s křesťanstvím. Nechci ho nijak pohaňovat. Je jen volbou jedince, jak si přeje žít svůj vlastní život. Nicméně právě toto náboženství vrylo do paměti všech, že jedinou volbou, ničím nezměnitelnou, je vztah muži k ženě. Pouze takový vztah totiž mohl vést k zplození dítěte. Sem tam se stalo, že byl někdo viděn, jak to porušuje. Takový neštastník pak zkončil spálen na hranici jako démon nebo čarodějnice.
  No, a teď už jsem odběhla od pravé podstaty úplně.. Vraťme se zpět. Je tedy Yaoi špatné, nebo ne? Určitě jste se už dočetli, že je to obdobou komixů, jen pochází z Japonska, kreslených seriálů - Anime a her. Celkový příběh je hlavně o jednom - tělesném vztahu dvou mužů.
  A nejlepší na tom všem je, že víc jak 90% fanoušků yaoi tvoří ženské pohlaví. A víc jak 90%  tvůrců Yaoi tvoří ženy. Není to blbost, jsou to statistiky.. :D
  Když se na to tak podíváme... No, názor si už vytvořte sami...:)

fff

A jsem zpátky. Jiná.

29. prosince 2010 v 21:25 | Slovča
  Moc se omlovám, že jsem tenhle článek nenapsala ve správný den. Nicméně, 25. prosince 2010 oslavil můj blog pěkné dva roky. I když je tady jeho opravdová trochu známější podoba teprve pár měsíců. Tenhle blog prošel opravdovými změnami. Tou nejhlavnější v době, kdy jsem se blížila k příjmutí do AK.
   Teď už jsem však v klubu. :)
Když už jsem tak nějak minula takové ty vánoční přání typu " Štědrý vánoce" a "Spoustu dárků"
popřeju vám aspoň jejich dlouhou životnost - víte, aby vaše skvělá kulma na vlasy nezkončila druhý den v popelnici i s novýma botama, který se náhodou připletly Alíkovi do cesty.
   A k tomu ještě přidám hezkýho Silvestra a pěkný bohatý příští rok prožitý ve zdraví.
Taky plno pozitivních změn. Já jich stihla přes dva týdny zažít HODNĚ. Nejenže mám vlasy černý jako uhel, ale taky jsem se rozhodla pořídit si potkanku. Taky se ze mě stal vegetarián.Dost si fandím; maso jsem nejedla už skoro celý týden. Zabíjení kapra a sledování pořadu o zabíjačkách mi tak nějak utkvělo v mysli...

PS: Moc se omlouvám, ale nějak se nemůžu pořádně zabrousit do Ibišku. Pokusím se něco napsat, hned, jak mě něco napadne. x)

vvv

Bolest na duši

21. prosince 2010 v 20:39 | Slovča
  Co je to vlastně bolest? Nejspíše jste o tom někdy slyšeli, a určitě jste to zažili. Bolest na duši se však od ostatních liší - není to jen rozbité koleno a ani zlomená ruka. Je to když se něco stane někomu blízkému, když se pohádáte s někým, koho máte rád, ale třeba i to, když posloucháte, jak se někdo, koho máte rád, trápí.
  Je skvělé, když se všechno dá do pořádku. Často to však nejde a na duši zůstanou jizvy. Samozřejmě, že časem vyblednou, i vzpomínky se ztratí, ale vždycky tam budou... (jako s tím rozbitým kolenem.)

 No, to by snad stačilo, jen tak pro úvod...  Víte, psát o tomhle není vůbec lehké. Každý člověk si říká: "Jo. Měl jsem hodně špatných zkušeností. Vlastně jsem zažil docela hnusný dětství. Jsem chudák."
 Jen málo lidí si dokáže představit, že na tom není zas tak tak špatně a že existuje tisíce jiných, kteří jsou na tom o dost hůř. Tahle myšlenka moje problémy vždycky trošku nadnese a zdají se být lehčí.

               -Pochopení bolí, bolí v případě, kdy pochopíme a je pozdě.-
fff

     ... Jojo, já vím že se to sem moc nehodí, ale ten obrázek se mi prostě líbil :3
                                                                                                             Slovča :)

Soul Eater

21. prosince 2010 v 12:39 | Slovča |  Anime recenze
Bylo nebylo jedno město. A v tom městě byla jedna velká akadamie, která se jmenovala Shibusen. Tam studovali uživatelé a zbraně, kteří spolu tvoří tým. Možná si říkáte, jak mohli zbraně studovat? Ve skutečnosti jde o normálního člověka, který se ve zbraň umí změnit. Uživatel s ním pak bojuje proti kishinům. (Což jsou démoni.) Když pak zbraň sní 99 zárodků kishinů a jednu duši čarodějky, stane se ze něj kosa Smrti.
Hned na začátku se seznámíme s Mako a její zbraní Soul Eaterem, pokračuje to Black Starem a Tsubaki a končí trochu komickým Death the Kid (Ano, to je jméno! :3) a jeho zbraněmi Liz a Paty. Všichni se občas poperou, ale jinak jsou skvělí přátelé. :)

Můj verdikt: Začátek mě opravdu bavil, užívala jsem si každý díl a často se hodně nasmála, ale konec mě trošku unavoval. Není pravda, že je tohle anime dětské. Kresba je náhodou dost dobrá a hudebně anime nezaostává. Příběh byl často opravdu napínavý a zajímavý. Téma ohledně démonů je trošku ohrané, ale vynahrazuje to spousta jiných věcí.



Skrytí

8. prosince 2010 v 16:29 | Slovča |  Jednorázovky :)
   A máme tady další skeč. Tenhle už mám nějakou dobu naplánovaný. Doufám, že se vám bude líbit, dost jsem se namyslela nad dějem a  zdá se mi neokoukaný a zatím ještě nikým nevymyšlený... :))) Ještě jednou: Doufám, že se bude líbit.



  Obešla je, na špičkách prohlédla vypáčenou schránku a vzala z ní těch pár letáků, co tam leželo. Tohle byl vážně starý barák. Schodiště bylo sice čisté, ale zábradlí už na mnoha místech rezivělo a strhávala se z něj barva. Vystoupala do druhého patra a prstík strčila do hlíny jednoho z květináčů stojících na parapetě. Tohle byl taky velmi dobře zaučený zvyk. A pak konečně došla k fialkovým dveřím č.4, které zářily víc než kterékoliv ostatní.  
  Nejdřív zaklepala a zula si boty, potom dvakrát krátce zazvonila. Teprve potom strčila klíč do zámku a odemkla.

Cili-link

6. prosince 2010 v 7:50 Čas pro slova
  Bylo to přesně včera, kdy se mnohočetné bandy andělů, čertů a Mikulášů vyvalily do ulic. Z každé strany se ozývaly zvonečky, řetězy a přestrašidelný Brrrl čertů. A tam, někde ztracená mezi nimi, jsem byla já, moje velice dobrá kamarádka Katka a Kiki-sempai.

Chlupatí přátelé

4. prosince 2010 v 21:29 | Smolař |  Jednorázovky :)

  "Bože, to je zima.." prohodila jsem směrem k Přízraku. A taky že byla. Přízrak souhlasně mrknul párem zlatavých oček a cosi v koččině dodal, tomu jsem však nerozumněla. Spokojeně vysedával na parapetě nejbližšího z oken, ocas obmotaný kolem těla a paciček, dlouhé fousy se mu leskly. Nevypadal na to, že bu mu byla nějak chladno.

Upírova panenka XII.

2. prosince 2010 v 19:15 | Slovča |  Upírova panenka
   Poslední díl. Věnovaný Katce. Jestli se někdy dostane ke konci..:) Doufám, že se vám bude líbit...

"Violet, Violet! Opovaž se umřít! Slyšíš?!" křičel na ni. Nohy měl jako z rozsolu, bylo snažší klesnout jen tak do trávy i s ní. Popadl jí kolem rámen a několikrát řádně zatřepal. Z nebe se spustilo chladné mrhlení, a pak se i rozpršelo. Proč si toho všiml až teď?
Sklonil se nad ní, jako obří hradba před kapkami ji chránil. Brzy byl promočený na kost, zimamu otupovala smysly.
    Nestihl to. Nikdy nemohl tušit, že odejde tak brzo, měl jí přesvědčit, že jedinou volbou bylo stát se jím samotným. Zavřel oči, bojoval se slzami. Prokřehlými prsty jí zajel do vlasů, v téhlé zlé, temné noci ještě krásnější než kdy dřív. Violet.