close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Chlupatí přátelé

4. prosince 2010 v 21:29 | Smolař |  Jednorázovky :)

  "Bože, to je zima.." prohodila jsem směrem k Přízraku. A taky že byla. Přízrak souhlasně mrknul párem zlatavých oček a cosi v koččině dodal, tomu jsem však nerozumněla. Spokojeně vysedával na parapetě nejbližšího z oken, ocas obmotaný kolem těla a paciček, dlouhé fousy se mu leskly. Nevypadal na to, že bu mu byla nějak chladno.

   Unaveně jsem vydechla, před obličejem se mi vysrážel obláček páry a  za okamžik zmizel. Natáhla jsem se pro tu svoji černou tygřici, vzala jí kolem pasu a zvedla. Podrážděně po mě vyjela, ale já jsem dávala pozor. Takové reakce měla už několik týdnů, přestože to byla dříve lísavá kočka. Došla jsem k saňkám a položila ji na ně, vzala dlouhou šňůrku a vyrazila. Všude kolem se kupil sníh, všechen čerstvě nasněžený a bílý. I z nebe se okamžiky sypalo, ale tohle se dalo těžko nazývat sněhovou vichřicí.
  Mířila jsem si to směrem k lesu. Jirka s Lulu na mě měli čekat u starého krmelce. Plánovali jsme vyjít na Klamerku a zajít za strejdou na guláš. Určitě ho navařil spousta. Taková pěkná zimní neděle byla pro sněžné trampy doslova lahůdkou. A Klamerka byla jedna z mála chat, která přes zimu stále jela.
   "Mňau." ozvalo se za mnou. Kéž bych někdy rozuměla zvířatům, aspoň trochu. Ohlédla jsem se, ale na sáňkách bylo prázdno, jen jakýsi černý flek zaběhl za roh nejbližšího plotu.
   "Přízraku, ty zrádce jeden!" zakřičela jsem, ale nikdo se navrátil. Hned mi mělo dojít proč. Když už jsem se chystala znovu vyrazit na cestu, přede mnou seděl pes. Chlupatý, zacuchaný a zjevně hodně promrzlý.
   "Ahoj." pozdravila jsem ho a on rozpačitě nahnul hlavu na stranu. Čapla jsem si a zvedla ruku do úrovně jeho hlavy. Strach neměl, dokonce se nechal pokorně pohladit. Usmála jsem se.
   "Ty jsi mi ale krasavec.." pochválila jsem ho. Ohlédla jsem se kolem, ale nikdo nikde. Tiše jsem si povzdechla, sundala z pravačky rukavici a z kapsy vylovila mobil.
   "Sorry děcka, ale nedojdu. Našla jsem takovýho promrzlýho chudáka. Jo. Psa." odpovědně jsem vysvětlila situaci. "Stejně bych vám dělala jenom křoví." chtěla jsem říct, ale neřekla.
   "Tak fajn, škodaaa. Budeš nám tu chybět.. Váážně. Měj se!" do telefonu mlaskla omiginární pusa, tohle dělala Lulu vždycky a každému. Ukončila jsem hovor a schovala mobil.
   "Tak pojď, hupsni na ty sáňky a jedeme.." houkla jsem na tichého přihlížejícího. Jako by mi rozuměl, postavil se a doopravdy na ně vyskočil. Po tváři se mi rozlil úsměv.
   "Fajn fajn." řekla jsem si pro sebe a zatáhla za šňůrku, povoz i s pasažérem se rozjel a já vykročila. Byl o něco těžší, ale to se dalo čekat, na rozdíl od Přízraka. Cesta ubíhala rychle a brzy jsme dojeli domů. Zaparkovala jsem sáňky do garáže, dovedla svého chlupatého hosta do předsíně a zvedla, aby nám neušpinil podlahu, i když by si toho asi táta ani nevšiml. Tiše jsem překonala celý obývák a zamířila do koupelny. Až když jsem zavřela, byl konečně klid. Táta spal nahoře v patře, jako pokaždé v tuhle dobu. I když byla vlastně možnost, že tvoří na svém stroji, ale při tom ho taky nikdo nesměl rušit. Můj táta je spisovatel. Píše o všem možným, o všedních problémech, o problémech málo známých a problémech jeho bytí. Nikdy nepíše o něčem hezkým, jako jsou například dobrodružství, nebo taky encyklopedie s obrázky. Je to hodně divné, protože bývá většinou hodně optimistický, na to jaké pesimistické knihy tvoří.
   Postavila jsem svého nového kamaráda do vany. Chvilku jsem na sebe koukali, než jsem si konečně sundala čepici a bundu.
   "Co říkáš troše horký koupeli?" broukla jsem na něj. Sáhla jsem po špuntu a strčila ho do odtoku. Až pak pustila vodu, akorát tak příjemně teplou, aby nepálila a ani nebyla studená. Psí šampón jsem neměla a s mým jsem to riskovat nechtěla, a tak jsem na něho použila Přízrakův. Na rozdíl od něj sebou tolik neházel, nekousal a ani neškrabal, takže člověk mohl říct, že šlo o příjemně strávenou chvíli.
  
                                                               -

  Blížilo se k půl sedmý, když jsme oba dva spořádali svoje porce a rozvalovali se u televize. Šlo o talent Show. Nějaký postarší muž tam právě vyzpěvoval operu. Moc mu to nešlo, takže to netahalo za uši jen chlupáče, ale i mě.
  "Budeš Chlupáč? Ne? A co Flíček?" koukla jsem na něj. Teď když už je můj, musím mu dát i nějaký to jméno, no ne?
  "Hm.. Smolař. Budeš Smolař." oznámila sem mu. Mrknul. Jestli souhlasně, tak to jsem nepoznala. Šáhla jsem po blízkém ovladači a s jedním tlačítkem celá obrazovka potemněla.

  Jednu výhodu psi mají. Rádi spí s lidmi v postelích. Někdy u nohou , někdy u hlavy, někdy se smotají do klubka pod vaší rukou. Hřejí, lísají se a vy nemáte tolik strach z temných stínů za oknem.
  Když jsem se však probudila, Smolař byl pryč

bmb
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kykyňa Kykyňa | Web | 4. prosince 2010 v 21:51 | Reagovat

Tak to je krásny príbeh.
A názov je tiež perfektný, ja by som ho nemenila. A na fotku toho psíka nemám slov, je rozkošný :-)

2 sayu sayu | 4. prosince 2010 v 21:58 | Reagovat

Hezká povídka, taková sladká, roztomilá :-)

3 starlight-k-m starlight-k-m | Web | 7. prosince 2010 v 16:35 | Reagovat

Pěkná propracovaná povídka :)...doufám, že nakonec sepíšeš všechny, protože celkem jistě vám, že i ty ostatní budou stejně pekelně super jako tahleta a všechny ostatní :)...Kam zmizel Smolař?

4 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 7. prosince 2010 v 17:37 | Reagovat

[3]: Děkuji mnohokrát :)

[2]: Děkuju :D

[1]: Děkuju mockrát.. x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama