close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Upírova panenka XII.

2. prosince 2010 v 19:15 | Slovča |  Upírova panenka
   Poslední díl. Věnovaný Katce. Jestli se někdy dostane ke konci..:) Doufám, že se vám bude líbit...

"Violet, Violet! Opovaž se umřít! Slyšíš?!" křičel na ni. Nohy měl jako z rozsolu, bylo snažší klesnout jen tak do trávy i s ní. Popadl jí kolem rámen a několikrát řádně zatřepal. Z nebe se spustilo chladné mrhlení, a pak se i rozpršelo. Proč si toho všiml až teď?
Sklonil se nad ní, jako obří hradba před kapkami ji chránil. Brzy byl promočený na kost, zimamu otupovala smysly.
    Nestihl to. Nikdy nemohl tušit, že odejde tak brzo, měl jí přesvědčit, že jedinou volbou bylo stát se jím samotným. Zavřel oči, bojoval se slzami. Prokřehlými prsty jí zajel do vlasů, v téhlé zlé, temné noci ještě krásnější než kdy dřív. Violet.


  Dvě zmatené oči se otevřely, sledovaly tvář před sebou s neskutešnou něhou.
  "Jeu. Chci být s tebou, navždy." ´řekla. "Chci, hrozně moc. Teď tě nechci opustit." vzlykala. Strach,  který se jí držel pevně za krkem, děsil; smrt jí držela pařáty kolem pasu.
  On zvedl hlavu a z jeho hrudi se odlehčil velký kámen. Jak dlouho jsem byla mimo? Pomyslela si. Usmál se, šťastnější než kdy dřív. Moc ráda by ho pohladila po tváři, ale ruce jí neposlouchaly.
  Jeu neváhal.  Přiložil rty k jejímu krku v letmém polibku, prosícím o odpuštění. Ozval se nepěkný zvuk praskající kůže, cítila však jen vzdálenou bolest, jako by se bodla snad jen jehlou. Krk byl však horký a pálil.
  Opatrně jí přidržoval. Její krev byla sladká jako med, nejsladčí jakou kdy měl. Přesto mu nechutnala tak, jak by si upír přál. A ani žádné uspokojení necítil. Povolil čelist a odtáhl se. Z kapsy vytáhl šátek a obvázal jí ho kolem dvou zřetelným ran na krku.
  "Odteť si přesně taková, jako jsem já." pošeptal jí tiše do ucha, objal kolem pasu a vstal. Tím zvedl i ji, celou zesláblou a unavenou, na nohy. Pohladila po tváři. Tohle by šťastný konec, hezčí, než si kdy dokázala představit v takové chvíli. Jeu.

  Prask! Temnotou proběhl záblesk a zvuk kulky, vyslané neuvěřitelnou silou, prostoupil celým krajem. Rychle našla svůj cíl, a nebýt drobné dírky na Jeuově kabáru, nikdo by nic nepoznal. Z rány se začala řinout krev, rudá a hustá mu stékala po oblečení. Nepřestával však Violet pevně svírat a ona držela jeho. Prásk! Prásk! Při každém tom srdcervoucím volání zbraně zavřela oči, a když je otevřela, slzy jí už stékaly po tvářích.
  Muži, pronásledující je z domu pana Meesyho hledali dobře. Teď stáli skryti v temnotě pod stromy a mířili ze všech stran. Prásk! Naposledy vyšvihl plamen z hlavně, třesoucí se nová upírka nadskočila a vzlykla.
  "Miluju tě! Miluju!" zašeptala směrem k Jeuovi. Pomalu zavřel oči, smutně se usmál a i se svou dívkou spadl do vysoké trávy. Mrtvý.

                                                  -






                                                  -

  Pod hlavou cítil polštář, ale v posteli nebyl. Ruce měl sloužené na prsou tak, jak se kladou umrlíkům. A místa kolem bylo poskrovnu. Vlastně cítil, jak se ramena otírají o stěny. A těsně nad sebou se odrážel jeho horký dech a vracel se k němu. Jsem v hrobě. Napadlo ho. Natáhl ruce a dotkl se stropu potaženého látkou; zamrazilo ho. Tak takový má být můj konec? Pomyslel si trpce. Rozzuřeně praštil pěstmi do stran. Zabolelo to, v hrudi pálily nezahojené rány.
 Z hora na víko narazilo něco tvdého. Ozvalo se praskání a tmu před ním prozářilo světlo. Na pravo stál Mike, v rukách lopatu. A nahoře, nad jámou se ve světle měsíce tajila dívčí silueta.
  "Jeu." řekl známý hlas.



kkkl

                                       Moje tvorba: Jeu a Violet
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Komentáře

1 14laura 14laura | Web | 2. prosince 2010 v 20:18 | Reagovat

Páni je to opravdu pěkně napsaný:) Tvé povídky se mi moc líbí budu si jich muset přečíst víc:)

2 Eleanor Eleanor | Web | 4. prosince 2010 v 10:59 | Reagovat

Nuž, bola som nútená prečítať si celú poviedku, až od začiatku. A musím povedať, že sa mi páči. Je jednoduchá, stále taká... akoby ponurá, ale v skutočnosti má prepracovaný dej. Možno tak na mňa pôsobí Tvoj blog ale skôr si myslím, že je to tou poviedkou. Dúfam, že Ťa múza nakopne častejšie :)
Páči sa mi... a ak som to teda správne pochopila, tak... Jeu prežil?

3 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 4. prosince 2010 v 12:53 | Reagovat

[2]: Ano, ano, je živý :)

4 sayu sayu | 4. prosince 2010 v 19:55 | Reagovat

Jé, takový hezký konec :) krásná povídka, hrozně se mi líbila!

5 starlight-k-m starlight-k-m | Web | 7. prosince 2010 v 16:55 | Reagovat

Nevím, co bych dělala kdybys je oba dva tak"krásně" zabila... Bylo mi jich tak strašně líto, že pak bys asi hodně dlouho musela koukat na až po uši v depkách kamarádku :)...Blahopřeju ti k první dokončené povídce a doufám, že budeš psát další a další... Dík za krásný zážitek :)

6 Hallo-chan Hallo-chan | Web | 7. prosince 2010 v 17:36 | Reagovat

[5]: Děkuju mockrát...:))

[4]: Děkuju :)

7 medine medine | Web | 19. června 2011 v 20:49 | Reagovat

přečetla jsem to všechno na jeden zátah a bylo to moc hezký :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama