Jedna linka, druhá. Naštvaně všechno smažu, rozpačitě čučím na prázdnou stránku. Znova přiložím prsty ke klávesnici. Napíšu pár slov. "Tsscc!" a všechno zase mizí.
Takhle je to poslední dobou pořád. Moc ráda bych něco napsala, podělila se o pár příběhů, ale jako by se moje iniciativní odoba vytrácela. Vlastně je toho tolik, co bych chtěla vzdělit světu. Místo toho jsem uveřejnila jen jeden opravdu mizerný článek na TT. Vím, že tohle vám asi nic neříká.
Nicméně, ano, už je tu rok 2011. Zas to budou věky, něž si na to zvyknu. Jako s rokem 2010. Než jsem to tak nějak pochytila, už byl konec roku a já musím začít zase od znova. Tohle mnoho z vás asi zná.
Co se vlastně dělo? Vyrazila jsem s kamarádkami ven kolem půl jedenáctý. Kolem procházelo spousta lidí, všichni si hromadně mávali a přáli si. Většina z nich si šlapala trošku pod jazyku, mladší i starší. Dostala jsem pár novoročních pus. a Šla zase domů. Skleničky cinkly, venku to bouchalo. A Nastal nový rok. "Přej si něco." ozvalo se vedle mě. A já si přála. Neřeknu vám co. Je tady možnost, že by se to nesplnilo, a to nechci riskovat.
Tak tedy, trochu opožděně:
Všechno nejlepší do roku 2011!
2011おめでとう!
↓
2011 Omedetō!


To se zase spraví... já tohleto období měla taky, hned po nástupu do AK a myslím, že se mě ještě nepustilo. A le za pár...měsíců to přejde :)
I přes to všechno si myslím, že zas tak hrozné to s tebou nebude :)