Dopis. Opožděná reakce na téma ´Krev´.
Milý Francisi, snad z tohoto dopisu pochopíte, co si sama netroufám říct nahlas.
Mám ráda tmu. Miluji ji, je nepostradatelnou částí mě. Když mě její chlad obejme, na chvilku člověk zapomene. Oddá se naději, že tma zůstane navěky a nikdy nepříjde nový den - že se snad čas zastaví - nikdy nenajde chvíle, kdy znovu ochutíme zradu. Protože tma je sestra noci - a noc je doba, která patří především mě.
Mou součástí je bolest. Bolest je dobrá, ach ano, jedině bolest přinese pochopení a vysvobození z bouřlivých emocí. Bolest zchladí jako podzimní déšť - připomene, kde je moje místo. A od bolesti je jen krůček ke krvi. Proudí mi v těle, horká, žhavá, stejně jako každé živé bytosti. A často taky po rtech, ústy, polykám ji - piji. Nejspíš tušíte správně, že není moje. Pro mě není krev jenom smyslem života, pro mě je krev smyslem bytí. Bez krve bych ztratila samu sebe. Bez krve mě čeká už jen smrt.
Není nikoho, kdo by proklínal krev; to jenom já, to ze mně se stává bezcitné monstrum. Zvíře lačné po... krvi.
Omlouvám se, prosím, pochopte, že není jiné cesty. Být s Vámi nablízku je stejné, jako vyřknout ortel smrti.
Sbohem, navždy Vaše Alexandra.
Milý Francisi, snad z tohoto dopisu pochopíte, co si sama netroufám říct nahlas.
Mám ráda tmu. Miluji ji, je nepostradatelnou částí mě. Když mě její chlad obejme, na chvilku člověk zapomene. Oddá se naději, že tma zůstane navěky a nikdy nepříjde nový den - že se snad čas zastaví - nikdy nenajde chvíle, kdy znovu ochutíme zradu. Protože tma je sestra noci - a noc je doba, která patří především mě.
Mou součástí je bolest. Bolest je dobrá, ach ano, jedině bolest přinese pochopení a vysvobození z bouřlivých emocí. Bolest zchladí jako podzimní déšť - připomene, kde je moje místo. A od bolesti je jen krůček ke krvi. Proudí mi v těle, horká, žhavá, stejně jako každé živé bytosti. A často taky po rtech, ústy, polykám ji - piji. Nejspíš tušíte správně, že není moje. Pro mě není krev jenom smyslem života, pro mě je krev smyslem bytí. Bez krve bych ztratila samu sebe. Bez krve mě čeká už jen smrt.
Není nikoho, kdo by proklínal krev; to jenom já, to ze mně se stává bezcitné monstrum. Zvíře lačné po... krvi.
Omlouvám se, prosím, pochopte, že není jiné cesty. Být s Vámi nablízku je stejné, jako vyřknout ortel smrti.
Sbohem, navždy Vaše Alexandra.

Odkaz na obrázek ->

no.. wow
jo v tom tolik citu..