close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Galosalasský trůn II.

21. května 2011 v 20:09 |  Galosalasský trůn

Tak je tady další díl. Budu se snažit ho sem dávat každou sobotu nebo neděli. Doufám, že se vám bude líbit.

Slunce se houpalo nad obzorem, zlatavé a ostré zaplňovalo celé nebe; začal nový den. Slétli na slunnou mýtinku uprostřed hlubokých lesů, daleko od vesnic či měst, aby byli chráněni před očima temných pánů. Podél lesíka bublal potůček. Všichni hltavě pili, ve studené vodě svlažili hlavy. Pak si princezna beze slova ustlala ve vysoké trávě a mlčky usnula. Za chvíli bylo slyšet jen její přerývané, nočními můrami rušené oddychovaní.
"Co teď?" vzdychl Caibre. Složil si hlavu na přední tlapy, křídla pěkně rozložené stavěl proti slunci, aby se vyhřál.
"Království padlo. Budeme muset najít Cathalinu nevlastní sestru a obě je odvést do bezpečí elfí země." řekl neutrálně, jeho hlas byl prázdný a bezbarvý.
"Princezna Cathal má sestru?" zvedl překvapeně gryfin hlavu se a se zájmem se ohlédl dozadu, jestli ještě stále princezna spí.
"Ví o ní jen několik vyvolených. Podle všeho žije na nějakém statku někde za řekou Lirou. Nejspíš ani ona neví, že je z královského rodu." odpověděl. Sáhl do brašny po svém boku a vytáhl z ní velký kapesník, ve kterém byl pracně zamotaný malý medailonek. Vložil ho Caibremu do spárů. Ten ho opatrně otevřel, a najednou, z ničeho nic, se z malého stříbrného talismánku spustila tichá melodie, ladná a smutná, krásná a záhadná najednou. Vevnitř byl na jedné straně obrázek malé holčičky, s překrásnými tmavými kudrnatými vlásky. Usmívala se na malíře, v rukou svírala kytici kopretin.
Caibre rychle krabičku zaklapl, hudba jako by se však nesla dál, přestože už dávno nehrála. Oba dva vrhli pohled na spící dívku za jejich zády, jako dva kluci, co byli nachytáni při činu, se přikrčili. Nehla se však ani o píď. Cailean vzal stříbrně se lesknoucí věcičku a opatrně ji zabalil zpátky.
"A jak to plánuješ provést?" zašeptal tiše gryfin, bál se, že by snad princeznu mohl probudit.
"Poletíme přes staré hranice, a pokud se všechno zdaří, dostaneme se do hor." odvětil polohlasem.
"Aha. Skvělý plán." pokýval Caibre souhlasně.
"Nejlepší, na který jsem zatím přišel. Zdáš se unavený. Odpočiň si, já budu hlídat." zamumlal rytíř. Zvedl se na nohy, sundal ze sebe tuniku pocákanou krví i kroužkovou železnou košili. Z ramen mu spadla ohromná tíha. Opral tuniku v proudu říčky a přehodil ji o nejbližší keř. Sám se pak usadil na padlý kmen asi deset kroků od nich, zkřížil nohy u kotníků a s chmurnou náladou sledoval, jak jeho okřídlený společník usíná. I na něj padala únava, oči se mu klížily. Nespi! Pomyslel si, než jeho mysl utonula v mírumilovné tmě.

"Nechala jsi mě tu." vyčítavé zelené oči jí propichovaly jako jehly. "Nechala." zopakovaly rty. Všechno to znělo jako jed. Cathal s tím byla smířená, pravda byla na straně matky.
Zelená potemněla zlostí.
"Nikdy nebudeš moji dcerou. Nesahala bys jí ani po kolena! Jsi jen sprostá, hloupá vesničanka. Míšenka. Nenávidím tě!" křičela, neuvěřitelná zlost zatřepala celým světem. A pak začalo všechno praskat jako tabulka skla. Pavučinka prasklinek se šířila dál, pohltila celý obraz, s rachotem se vysypal ze samotných základů.
Princezna se s prudkým nádechem zvedla do sedu, vyděšená do morku kosti lapala po dechu. Byl to jen sen.
Zmateně se rozhlédla kolem, chvilku byla dezorientovaná. A pak jí to postupně docházelo, vzpomínky se vyjasňovaly. Kdesi v dálce se zlatý kotouč zvedal zpoza hor. Zatím byl sotva znatelný ? přicházel další den. Prospala celý den a celou noc. Když se však zvedla, zjistila, že nebyla jediná, která odpočívala. Kousek od ní se v trávě choulil Caibre a o něco dál za nimi i její rytíř. Hlavu měl skloněnou, jako závoj mu tvář zakrývaly dlouhé černé vlasy. Byl nahý do půl těla, kůže se mu leskla ranní rosou. Kdesi vzadu v mysli ji napadlo, že mu musela být zima. Blížilo se konci léta a noci v horách byly chladné. Pak tu myšlenku zavrhla. Je to přece voják; a co je jí vlastně po tom. I on byl zrádce. Za to, co se událo, nesl stejnou vinu, dokonce snad větší než ona sama. Volným krokem došla k bublavému proudu a napila se.
"Dobré ráno, princezno." ozval se hluboký hlas grifa. Ohlédla se, pohled výhradně nepříjemný. Jak se může chovat tak bezstarostně? Copak netruchlí?
"Dobré." odpověděla bez zájmu. Caibre roztáhl křídla, zkusmo s nimi zatřepal. Zvedl se do sedu, přední nohy srovnal a protáhl si je. Drápy přitom ryl do měkké půdy. Narovnal se, byl větší než statný bojový kůň. Na těle měl lysá místa. Tam se skrývaly jizvy, pomyslela si.
"Caileane." zahuhlal, v zobáku nesl tuniku a jeho kroužkovou zbroj. Mladík otevřel oči, sahaje po svém meči však poznal, že není v nebezpečí; ruka mu zase klesla.
"Děkuji." ozval se. Pohledem zabloudil k dívce sklánějící se nad potokem. Noha jí sklouzla, spadla na kolena do proudu a zamáčela si šaty.
"Panebože!" tiše zasyčela. A propukla v pláč.

Letěli tiše, celé hodiny odmítal kdokoliv promluvit. Nejvíc zarputile však mlčela princezna. Nechtěla po nikom žádná slova útěchy.
Nebe bylo blankytně modré, bez jediného mráčku. I vítr byl přívětivý, teplý. Málokdo by řekl, že takto vypadá království druhý den po jeho pádu. Málokdo by dokázal říct, že se to kdy mohlo stát.
Kolem prosvištěl jestřáb, obezřetně kolem nich protančil na větrné vlnce, ostrá křídla řezala vzduch. Zvedl se prudce nad ně, těsně je minul a střemhlav letěl dolů, prudký vichr mu šelestil s pírky. Drápy rozevřel v blížícím se smrtelném stisku.
Náhle však ztratil balanc, spadl do trávy. Křídla roztažená v nepřirozeném úhlu, tělo naposledy vydechlo, v hrudi malého tělíčka čněl šíp s černými perutěmi.
Cailean zaostřil, rty připravené k výkřiku:"Temní, to jsou temní!" vydechl. Cathal se na vteřinku zastavilo srdce.

ODKAZ na obrázek ->
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 21. května 2011 v 20:20 | Reagovat

Moc se mi ten příběh líbí a jsem zvědavá, co bude dál :) Moc se těším na pokračování. :)

2 starlight-k-m starlight-k-m | Web | 22. května 2011 v 21:26 | Reagovat

Kdybys mi řekla, že tohle napsala čtrnáctiletá holka asi bych se ti vysmála, ale tys to vážně zvládla a je to naprosto senzační. Že ty vždycky dokážeš popsat, co si chtěla popsat. Bravo! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama