Říjen 2011

Kapitán VII.

28. října 2011 v 10:42 | Slovča |  Kapitán

Zdravíčko všem. Tak je tu další díl, tentokrát však v mé nepřítomnosti - odjíždím pryč. Přesto doufám, že si ho užijete.
S pozdravem,
Slovča.
V předchozích dílech jste mohli číst:
...
"Přítele jako milence." Překvapeně jsem zamrkal. Frank se uchechtl a zamířil na mě svůj pronikavý pohled. Takže Frank je.. Gay?
...
"Speckle!" vyjekl jsem a jako poslední záchranu jsem se za ním brodil. Čapl jsem potkana do mokrých rukou. Ani se mi nesnažil vykroutit, jen mě sledoval očima jako korálky.
...

Ještě ten večer jsem zašel za mým týmem a donesl jim ztraceného člena. Sam brečel štěstím, všichni mě objímali a omlouvali se. Malý Joey mě zatahal za kalhoty. Zvedl jsem ho, abych ho lépe slyšel, co říká: "Jste hrdina, kapitáne."
Tentokrát s ním souhlasili všichni do jednoho. Vyvolávali moje jméno a já se cítil.. Šťastný. Ještě dlouho do noci jsem s nimi seděl na pokoji a doháněl všechno to, co jsme zameškali; vyprávěl jsem jim desítky dobrodružství, trochu přiostřené pro malé posluchače, a opravdu s každým si popovídal. Když jsem odcházel, znal jsem už všechny.
Když jsem opouštěl stan, malý Joey si vynutil pusu. Připadal jsem si hrozně otcovsky a staře, ale zahřálo mě to u srdce.
"Dobrou Joye," rozloučil jsem se.
"Dobrou noc, kapitáne." zabrumlal napůl ze spánku. "Jsem rád, že jste zpátky."

Mike Oldfield

26. října 2011 v 10:54 | Slovča |  Úžasné osobnosti
Tak jsem zase tady, ačkoli neuběhla zas tak dlouhá doba, co jsem tu nebyla. Dneska zase budu psát ve směru hudebního průmyslu. Chtěla bych taky upozornit, že článek sice má obohacovat informacemi, ale určitě nejsem wikipedia. :) Takže kdyby tady něco chybělo, tak se omlouvám.


Mike Oldfield, britský zpěvák a skladatel, se narodil 15. května 1953. Mike Oldfield chodil do školy Presentation College v Readingu, jeho rodném městě. Jeho kariéa započala velmi brzy, už jako patnáctiletý se věnoval hudbě, hrál na akustickou kytaru. Založil skupinu nejdříve se svou sestrou Sally, potom stvořil duo se svým bratrem Terrym - obě se záhy rozpadly. Ve svých sedmnácti se přidal ke kapele The Whole Band. Brzy na to začaly jeho první pokusy o Tubular Bells. Ačkoliv hledá nějakého vydavatele, nedaří se mu to.

Nakonec roku 1972 pod vydavatelstvím Virgin plodí jeho nejúspěšnější instrument album, Tubular Bells. Prodalo se ho neuvěřitelných 2 575 000 alb a po dlouhou dobu se drží na TOP 10. V 80. letech Oldfield vydává další desky: Platinum a QE2. Také začíná psát písničky pro různé interprety, jako je třeba jeho nejznámější Moonlight Shadow z roku 1983 se zpěvačkou Maggie Reillyovou.
O rok později na svět vyjde soundtracková deska k filmu Vražedná pole (která je stejnojmenná) a album Islands.
Earth Moving je potom jedinou a poslední LP, kde na obou stranách uslyšíte popové či rockové skladby bez jediného instrumentálu. Objevují se Amarok a Heaven´s Open (jediné, ve kterém Oldfield zpívá hlavní hlas), obě urážející zakladatele vydavatelství Virgin.

Mike Oldfield přechází k Warner. Následuje slet dalších jeho výtvorů, například Tubular Bells II., The song of Distant Earth, Voyager, Tubular Bells III, Guitars, The Millennium Bell, Tr3s Lunas, Tubular Bells 2003, Light + Shade a jeho poslední, vydaná v roce 2008, Music of the Spheres.
Vydal tedy 25 alb, z toho jedno koncertní, neuvěřitelné množství singlů a soundtrack.


Já sama nejvíce obdivuji Voyager (1996), kterou mám doma, a právě o ní bych chtěla mluvit, i když není celá vytvořená Oldfieldem, ale z většiny převzatá a předělaná. Tato deska obsahuje deset písní lidového keltského a irského tématu a je zcela instrumentální (neobjevují se v ní žádní zpěváci).
Deska obsahuje nádherné flétnové, kytarové a houslové pasáže, nesmíme však zapomenout na typické dudy, které rovněž Mike Oldfield do alba zakomponoval.

No a abych tady nemluvila jen tak planě do větru, tady je píseň, která vás jako první na CD přivítá:


Doufám, že se vám líbilo, s pozdravem
Slovča.

Kapitán VI.

22. října 2011 v 17:10 | Slovča |  Kapitán
Zdravíčko všem! Jak se ukázalo, už tady máme šestý díl. A opradu, pěkně mě to poděsilo. Když už jsme přesáhli pětku, znamená to, že už se Kapitána nezbavíte. x) Proto tedy dneska vkládám o trošku delší díl.
Přeju tedy všem, aby se jim počteníčko líbilo.
S přáním věčných múz pro všechny umělce, Slovča.


Brzy odpoledne, hned jak všichni poobědvali, vyrazili jsme směrem k blízkému splavu. Voda byla teplá a ne moc hluboká, takže nehrozilo, že by se někdo utopil. Všichni blbli, cákali se, topili se.
Seděl jsem na břehu, na sobě něco z Frankovy garderóby - delší plavky s bílými a modrými proužky. Frank je sice měl dobré, já jsem se v nich cítil trochu jako sardinka. Moc přiléhavé, moc elastické. Sledoval jsem všechno to dovádění zpoza svých tmavých brýlí a chytal bronz.

Viktoria Francés

21. října 2011 v 15:37 | Slovča |  Úžasné osobnosti

Pěkně zdravím všechny zbloudilce, kteří dorazili na můj blog, ale i ty, co sem přichazí pravidelně. Minule jsem v této rubrice představovala velkého Joe Hisaishiho, který zkomponoval neuvěřitelné množství filmových soundtracků.
Tentokrát se vyhneme hudbě a otevřeme další pokličku mých každodenních hrdinů, které opravdu obdivuji. Nebude ani Čech, ani Japonec nýbrž Španělka . . .



Viktoria Francés, která je známá pro své kontroverzní umění, se narodila 25. říjná 1982 ve španělské Valencii. Vystudovala Bellas Artes na Facultad de San Carlos de Valencia ( Fakulta krásného umění sv. Karla v Balencii). Začínala jako ilustrátorka obálek knih a časopisů, teprve později publikovala několik svých knih.

Její kresba se vyznačuje temnou atmosférou viktoriánské éry, magickými bytostmi a podivným pesimismem. Zaměřuje se na portréty, které tvoří ve většině středobod obrazu. Propracovaná technika obrazu sice vypadá realisticky, mnohdy však sklouzává k pravému opaku (např. Misty Circus).
Její dílo můžeme porovnat například s Luisem Royem, kterým se tato umělkyně dozajista inspirovala.

Viktoria Francés se může pyšnit triologií Favole: Lágrimas de piedra (Kamenné slzy, 2004), Libérame (Osvoboď mě, 2005), Gélida Luz (Ledové světlo, 2006) a dalšími publikacemi, jako je Angel Wings (Andělská křídla, 2005), El Corazón de Arlene (Srdce Arlene, 2007), Misty Circus: 1. Sasha, el pequeño Pierrot (Misty Circus: Sasha, malý klaun, 2009), Misty Circus: 2. La Noche de las Brujas (Misty Circus: Noc čarodějnic, 2010)

Pokud by jste tedy chtěli navštívit její stránky, jsou TADY. Doporučuji je především těm, kteří aspoň trochu umí španělsky, ale kouknout se může každý.


Nahoře můžete vidět malou ukázku z jejích vlastních webovek.

Zatím se loučím; uvidíme se později. Ještě je tu přece další část Kapitána, která čeká na odhalení.
Na viděnou,
Vaše Slovča.

Kapitán V.

16. října 2011 v 11:45 | Slovča |  Kapitán
Zdravíčko, všichni návštěvníci. Moc se omlouvám, ale zase jsem to v pátek nestihla, a co ještě hůř, nedodala jsem další část ani včera.
A tak jí tady nahodím aspoň dneska. Pátý díl, hou. Utíká to nějak rychle. Naneštěstí nebude zrovna dlouhý, nenašla jsem vhodnější chvíli, kdy to useknout.

PS: Nevšímejte si mě. Ani nevím, proč se tu vykecávám... Stejně to nikdo nečte :D


I tento večer jsme seděli u ohně. Vlastně vypadal skoro stejně, až na to, že tým Červených neseděl po mém boku, ale na druhé straně ohniště, co nejdál ode mě.

Kapitán IV.

7. října 2011 v 20:00 | Slovča |  Kapitán
Tak jsem zase tady a se mnou už další díl. Nebudu to nějak protahovat - doufám, že se vám bude líbit. A děkuji za každý komentář, kterým se mě rozhodnete obdařit.


"Hej, Gee, Gee." šeptal mi Frankův hlas do ucha. Probuzení to bylo sice nadmíru něžné a ochotné, ale stejně jsem nějak nemohl rozlepit oči.
"Gee! Gerarde, měli bychom už vážně vstávat." zahuhlal znovu o něco hlasitěji. Načuřeně jsem odfrkl a schoval hlavu níž do spacáku. Chtělo se mi tak spát!
Frankie zalovil a podařilo se mu spacák otevřít. Do holých paží mě udeřil ranní chlad. Muselo být hodně brzy. Frank se přes mě přehoupl, svalil se na kraj postele a začal se obouvat.
"Kolik je?" zasténal jsem tiše. Spacák mi byl ujmut, a mě napadlo, jaký je Frank kruťas. Posadil jsem se, abych se taky nasoukal do bot.
"Kolem sedmý, řekl bych."

Kapitán III.

1. října 2011 v 21:46 | Slovča |  Kapitán
Moc se omlouvám! Původně sice měl nový díl vyjít už včera, alě nějak jsem se k tomu nedostala. Dávám ho aspoň teď, a doufám, že se bude líbit.
PS: Varování pro homofoby, příběh je o lásce mezi stejným pohlavím.
PPS: Není se třeba bát nějakých "dospělých" částí.


Bohužel, jak to bývá, nezapamatoval jsem si jména všech. Byl jsem rád, že jsem si vybavil aspoň jejich tváře. V paměti mi samozřejmě zůstal malý Joye, nejmladší z celého tábora. Taky dvojčata, holky Grace a Chloe. Grace měla vlasy sestřižené tak na krátko, že jsem si nejdřív myslel, že je chlapec, ale nakonec když promluvila, bylo jasné, že je opravdu dívka. Její sestra Chloe měla vlasy dlouhé a vyčasané. Obou mohlo být docela dobře kolem desíti, možná jedenácti. Samozřejmě, že jsem si musel zapamatovat i svého poručíka, nejstaršího z Červených. Anthony byl patnáctiletý, na pohled vychytralý kluk, vyčáhlý a zamyšlený. Jeho desátníkem se stal Will, který jak se později opravil, se jmenoval doopravdy Williemem. Světle blonďatý klučík s pihovatou tváří a věčným úsměvem na rtech. Ale rozhodně bych taky neměl zapomenout na Sama, který sebou neustále tahal velkého černého potkana na rameni.
"To je Speckle," vysvětlil mi trpělivě, když jsem se na něj ptal.