close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitán IV.

7. října 2011 v 20:00 | Slovča |  Kapitán
Tak jsem zase tady a se mnou už další díl. Nebudu to nějak protahovat - doufám, že se vám bude líbit. A děkuji za každý komentář, kterým se mě rozhodnete obdařit.


"Hej, Gee, Gee." šeptal mi Frankův hlas do ucha. Probuzení to bylo sice nadmíru něžné a ochotné, ale stejně jsem nějak nemohl rozlepit oči.
"Gee! Gerarde, měli bychom už vážně vstávat." zahuhlal znovu o něco hlasitěji. Načuřeně jsem odfrkl a schoval hlavu níž do spacáku. Chtělo se mi tak spát!
Frankie zalovil a podařilo se mu spacák otevřít. Do holých paží mě udeřil ranní chlad. Muselo být hodně brzy. Frank se přes mě přehoupl, svalil se na kraj postele a začal se obouvat.
"Kolik je?" zasténal jsem tiše. Spacák mi byl ujmut, a mě napadlo, jaký je Frank kruťas. Posadil jsem se, abych se taky nasoukal do bot.
"Kolem sedmý, řekl bych."


"Sedm? Bože. Nikdy jsem tak brzo nevstával." vyjádřil jsem se rozmrzele. Zasmál se a pokusil se o nápravu mého ranního šíleného účesu. Nikdy bych to neřekl, ale pevně věřím, že si někdo v noci, když spím, vybíjí zlost na účet mých vlasů.
Za chvíli už jsme seděli s ostatními u ranní kávy a tiše je usrkávali, zatímco nám postupně přinesli snídani. Celá jídelna se topila v neuvěřitelném hluku; na rozdíl od nás byly děti čilé, stále se vybavovaly a něco hledaly. Když jsem se vlastně tak rozhlédl, můj tým vypadal opravdu zaměstnaný hledáním. Odchytil jsem si desátníka Williema.
"Co se stalo?" zeptal jsem se stručně.
"Speckle se ztratil," osvětlil mi zadýchaně.
"Speckle?"
"Samův potkan."

Ne že bych si stěžoval. Věděl jsem, že uhlídaní stádečka malých človíčků nebude žádná sranda. Ale tak nějak jsem očekával.. No nic. Jak se ukázalo, bylo tu daleko víc problémů, než se zdálo. Na rozdíl od Franka jsem totiž nedělal ranní pochůzku.
Od Williema, desátníka Červené čety, jsem se dozvěděl, že nejenom Speckle chybí. Taky došlo podivné a nevysvětlitelné, alespoň podle mé čety, ztrátě bot. A taky se nemohl najít Chloein inhalátor.
Všechno, až na Speckla se neočekávaně našlo.
"Same, myslím, že ho už nenajdeme." poplácal jsem ho chlácholivě po hlavě. Zdál se klidný jako dřív, stejně mlčenlivý a zadumčivý. Ale po tvařích se mu brzy začaly koulet slzy jako hrách.
"Nemůžu nechat četu, aby ho hledala celý den, chápeš?" snažil jsem se ho nějak usmířit. Bohužel, vyvolalo to pravý opak.
"Vůbec vás nezajímá! Nemáte potkany rád, jako všichni, prostě se jich zbavíte! Nesnáším vás!" zavzlykal a vytrhl se mi. Ublíženě jsem sledoval, jak vyběhl a ztratil se mezi stany. Ohlédl jsem se, abych uviděl všechny ty vyčítavé oči mé čety. Ach jo.

Dopoledne jsme si zahráli hru na agenty. Každé družstvo vybudovalo svoji základnu zhruba dvě stě metrů od tábora. Každý voják musel nepozorovaně vniknout do tábora a najít skryté informace v podobě kódů, které včera večer Emily s Bobem roznesli a poschovávali po celém táboře. S takovým kódem, znovu neviděn a neslyšen, musel dojít ke své základně a tam tajnou informaci nadiktovat desátníkovi. Samozřejmě, to by bylo moc jednoduché. Proto jsme tady byli my, vedoucí, abychom vojáky "druhé strany" chytali a mučili. Hlavně nemějte nějaké hnusné představy. Většinou jsme takového vojáka nutily opakovat spoustu písmen, číslic a slov, nebo mu jen jednoduše pletli hlavu, aby svou informaci zapomněl. A pak jsme ho jednoduše odtáhli za tábor.
Naneštěstí prohrál můj tým, ať už to bylo jen náhodou nebo pouhou nenávistí vůči mé osobě. Aby toho nebylo dost, někteří z mladších se mnou nemluvili. Pošuškávalo se, že chtějí Lynz, jako minulý rok.
Trochu posmutnělý jsem se za odpoledního klidu svěřil Frankovi.
"Ani mě nebrali. Zdál jsem se jim moc malý na vedoucího. To je přejde, uvidíš." snažil se mě přesvědčit. Chlácholivě mě objal kolem ramen, a já si jen mlčky pomyslel, co bych tu bez něj dělal.
"Díky, že jsi si mě vyslechl."
"Ne, já děkuji. Je dobře, že jsi se svěřil." usmál se na mě, a i když jsem se cítil pod psa, prostě jsem mu ten úsměv musel oplatit. Tvrdil jsem někdy, že je Emily jako slunce? Asi jsem se zmýlil. Emilyn úsměv před tím Frankovým vybledl a stal se jen vzdálenou hvězdičkou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak kdo?

Pavouk 12.9% (4)
Netopýr 16.1% (5)
Potkan 22.6% (7)
Sova 22.6% (7)
Had 25.8% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama