Zdravíčko všem! Jak se ukázalo, už tady máme šestý díl. A opradu, pěkně mě to poděsilo. Když už jsme přesáhli pětku, znamená to, že už se Kapitána nezbavíte. x) Proto tedy dneska vkládám o trošku delší díl.
Přeju tedy všem, aby se jim počteníčko líbilo.
S přáním věčných múz pro všechny umělce, Slovča.

Brzy odpoledne, hned jak všichni poobědvali, vyrazili jsme směrem k blízkému splavu. Voda byla teplá a ne moc hluboká, takže nehrozilo, že by se někdo utopil. Všichni blbli, cákali se, topili se.
Seděl jsem na břehu, na sobě něco z Frankovy garderóby - delší plavky s bílými a modrými proužky. Frank je sice měl dobré, já jsem se v nich cítil trochu jako sardinka. Moc přiléhavé, moc elastické. Sledoval jsem všechno to dovádění zpoza svých tmavých brýlí a chytal bronz.
"Jsi strašně bledej, Gerarde. Měl by ses trochu opalovat." poradila mi Emily a já se její radou neochotně řídil. Ještě nějakou dobu jsem udržoval oči otevřené, sem tam mi hlava spadla, až jsem nakonec usnul.
"Pššt! Na tři." někdo se zlomyslně uchechtl a já ucítil nenechavé prstíky, které se zatím jenom pomyslně obepínaly kolem mých rukou a nohou.
"Raz. Dva." odpočítával Bob, hlas podbarvený tichým smíchem. Polekaně jsem otevřel oči. Nade mnou se sklánělo celé hejno hlav. Spousta rukou mě sevřela, jedna za nohu, za ruku, kolem pasu.
"Tři!" křikl Ray. To už jsem nečekaně letěl vzduchem. Prásk! Nikdy bych si nemyslel, že mi tohle udělají.
Voda byla studená, zvláště po tom, co jsem proležel celý čas na sluníčku. Hloupě jsem se nadechl, jako bych neuměl zavřít ve vodě pusu. Těžce jsem zalovil rukama a konečně se vyhoupl nad hladinu. Kašlal jsem, prskal jsem. Moc jsem nevnímal okolí, slyšel jsem ale veselé hlásky a smích. Někdo se ke mě počal brodit, a já ucítil dvě teplé dlaně na ramenech. Zamžoural jsem a zjistil, že je to Frank. Prsty mi pročísl vlasy nasáklé vodou a uhladil mi je dozadu. Usmíval se a já se musel ksichtit taky, a když jsem se podíval, Ray se řehtal jako blázen. Emily mu vysela kolem krku, vysmátá jak lečo. Nehledě na hloučky uhihňaných vojínů, tedy dětí, kolem.
Jen Bob záludně kroutil očima.
"Au!Auuu!"
"Nepišti jak holka," zamrmlal Frank, v hlase pobavenou jiskřičku. Na oko uraženě jsem zmlknul. Frank byl vážně opatrný. Jeho dlaně mi přejížděly po zarudlých zádech tak jemně, jak se jen dalo. Roztírali chladivou mast, kterou mi milosrdně půjčila kapitánka Fialových. Vylepená teď ležela na druhé posteli ve stanu a ukusovala něco z mých zásob.
"Chtělo by to jogurt," prohodila jen tak mimochodem.
"Jo, ale čistej. Všechny, co máme, jsou s příchutěma." namítl Frank.
"Takhle je to dobrý." zakňoural jsem. Měl jsem pocit, že mám místo zad jen jednu velkou mokvající ránu. Frank mi stáhl kalhoty nízko na boky a důkladně natřel i všechno to, co předtím skrývaly. Překvapeně jsem se zajíkl, a raději schoval hlavu do polštáře. Ty představy, co mě v tu chvíli napadli, by nejednomu vehnaly krev do tváří.
"Díky," vyklopil jsem ze sebe, když jsem si obtížně sedal. Pokýval hlavou, zatím co si ruce utíral do ubrousku.
"V poho. Příště jen neusínej na slunku." pokýval hlavou s úsměvem.
Večerka výmečně začínala dřív. Všichni padali únavou, hlavy napůl mokré, napůl uschlé. My ( já a Frank) jsme se tiše vypařili a zašli jsme znovu ke splavu. Chvilku jsme si jen tak čvachtali nohy při kraji.
"Jak si se vlastně dostal sem, na tenhle tábor?" nadhodil jsem jen tak náhodou.
"Kvůli příteli," odpověděl mi po chvilce úvah.
"Přítele jako přítele, nebo jako milence?" zeptal jsem se ze srandy. Co jsem fakt nečekal, byla odpověď.
"Přítele jako milence." Překvapeně jsem zamrkal. Frank se uchechtl a zamířil na mě svůj pronikavý pohled. Takže Frank je.. Gay?
Ve své ohromené mysli se ozvalo šustnutí vody. Frank se odrazil od kraje a vstoupil do hlubší vody, která mu dost dobře sahala nad pas. Bezmyšlenkovitě jsem ho následoval, ačkoliv jsme oba dva měli na sobě oblečení. Objal mě příjemný chlad.
"R-Ray nebo Bob?" vykoktal jsem. Tentokrát ke mě dolehl jeho smích, odrážející se od hladiny.
"Ani jeden. Můj přítel zemřel při zpackané operaci." odvětil tiše.
"To je mi líto, nechtěl jsem-"
"Dobrý, už je to dávno." zarazil mě. Zvedl jsem hlavu a spatřil, jak blízko jsme u sebe. Tak blízko, až to nebylo slušné. Nemohl jsem se však odtrhnout od Frankových smutných očí, natož udělat nějaký pohyb. Viděl jsem dokonce malou jizvičku u obočí. Téměř jsme se dotýkali nosy. To co se mělo stát, bylo naprosto nevyhnutelné. V hlavě se mi honily všelijaké scénáře, byl jsem zděšený z představy, že bych měl Franka odmítnout. Naposledy jsem se ohlédl kamsi za jeho záda, a uviděl dvě svítící očka, kulatá ouška a dlouhý světlý ocas..
"Speckle!" vyjekl jsem a jako poslední záchranu jsem se za ním brodil. Čapl jsem potkana do mokrých rukou. Ani se mi nesnažil vykroutit, jen mě sledoval očima jako korálky.
"Konec všech trablů," ozval se za mnou Frankův hlas a jeho ruka se jen jako tiché volání po minulosti svezla po zádech. A já nemohl jinak, než souhlasit.

Hezký, moc. Tahle tématika mě prostě baví. A píšeš skvěle, jak jinak.
...
Jenom takový detail: gey se píše gay.