Kapitán IX.

25. listopadu 2011 v 21:30 | Slovča |  Kapitán
Zdravím všechny čtenáře a náhodné zbloudilce na mém blogu. Minulý týden bohužel Kapitán nevyšel, protože jsem prováděla velkou rekonstrukci svého pokoje, ale pro příště už bude Kapitán jistý; dočkáte se ho každý víkend, v lepším případě pátek večer. Užijte si tedy již devátý díl ;)
V minulém díle se ztracený Frank našel, splašený Gerard se konečně uklidnil, když ho měl po svém boku. A tak se zdá, že všechno je zase v pohodě. Tedy, pokud něco Gerarda znovu nevyplaší.


Večer se nesl v duchu vítězství. Zapálili jsme velkou vatru, opékali špekáčky a otevřeli několik jahodových šampusů. Zdálo se, že předchozí stísněnost byla už pryč. Všichni si užívali chvíle strávené dohromady.
Chtěl jsem si s Frankem pokecat a vynadat mu, že mi nic o téhle maškarádě neřekl. Naneštěstí se kolem Franka do kruhu posadila jeho četa, jako by se stále obávala, že jim kapitána znova vezmou. On samotný hleděl trochu zamyšleně do ohně, kolena i ruce spoře zavázané obvazem, a naslouchal jediné kytaře, která do všeobecného šumu hlasů hrála - Ray zůstal večernímu hraní věrný.


"Čauky Gerarde," ozvalo se mi za uchem. Zvedl jsem hlavu akorát ve chvíli, kdy si ke mně přisedal Bob. V ruce svíral klacek, na jehož konci se pohupoval nakrojený špekáček. Strčil ho do ohně a usmál se na mě.
"Už jsi si dal?" zahláholil vesele.
"Ne, nemám moc chuť." odvětil jsem. Přitáhl jsem si nohy k tělu a zahákl prsty za špičky bot. Dlouho jsem jen tak mlčky zíral do blba.
"Takže Frank, jo?" ozval se vedle mě Bob a já nemohl jinak, než se něj udiveně podívat.
"Co s ním?" zeptal jsem se překvapeně.
"Však víš. Hlavně na něj buď hodnej, on je takový malý štěstíčko. Když odešel jeho starý přítel, dost ho to vzalo."
Překvapeně jsem na Boba vyvalil oči. Takže tohle si myslí, že já a Frank spolu, no - to? Zaletěl jsem pohledem ke kapitánovi modrých. Stále nečinně seděl, ani nezaregistroval můj pohled.
"Nic spolu nemáme."
"Ne?" vyzvídal. Nevěřícně přitom přivřel oči. Z jeho výrazu jsem poznal, že mi nevěří ani jediné slovo.
"Ne, nejsem totiž gay." dodal jsem krátce na to. Bob se zarazil, jako by mu došlo, že možná přešlápl, jako by si svým odhadem byl natolik jistý, že ho jiná pravda vykolejila.
"Opravdu? To je divný. Málokdy se pletu." oznámil mi a trochu strnule si poposedl. Pokýval jsem hlavou, jakože rozumím.
"Ale Franka mám rád, je to vážně skvělý člověk." řekl jsem chlácholivě Bobovi.
"To je." potvrdil mi to; načeš vytáhl klacek s očouzeným špekáčkem z ohně. Spokojeně si zabručel, než se zvedl a nezúčasně odkráčel pro chleba a kečup.
Opravdu, lámal jsem si nad svou situací hlavu. Po tom, co mi Bob nasadil do hlavy brouka jménem Frank, jsem neměl večer ani trochu klidu. Částečně jsem upadal do podvečerní paniky, takže jsem se už málem smiřoval s tím, že možná přece jen Franka můžu milovat tím druhým způsobem. Naštěstí jsem však tuto verzi zaškrtl po tom, co jsem si uvědomil, že mi přece není odporné líbat dívky. Ale ani chlapce, posmívalo se svědomí. Prostě a jednoduše, sváděl jsem se sebou obrovskou bitvu.
Proto jsem byl nakonec ve chvíli, když jsme s Frankem šli spát, hrozně nervózní. Nevěděl jsem, jestli vůbec chci vědět, že je jsem, co jsem.
"Co tak koukáš?" ozval se mi u ucha Frankův zvonečkový smích a já málem nadskočil. Nemohl jsem se ovládat - prostě jsem Franka zchladil vyděšeným pohledem.
"Nic nic," vyhrkl jsem splašeně. Frank si mě prohlížel, jako by mi na čele vyrostlo třetí oko. Ještě chvilku na mě mžoural v pološeru stanu, než jsme se oba nějak krkolomně nasoukali do jeho pelechu a zhasli.
"Dobrou, Gee." zahuhlal s hlavou v chundelatém červeném polštáři. Zahuhlal jsem mu odpověď prakticky do ucha, tak blízko jsme si byli.
"Hezké sny, Frankie."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama