close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitán XIII.

1. března 2012 v 16:23 | Slovča |  Kapitán
Zdravím všechny návštěvníky! Kapitán je tady znova, ale už třináctý díl. Dnešní kapitola je tu pro všechny, zvláště protože v ní dojde, no, ke zlomu. Děkuji všem, kteří čtou mé výtvory.
Vaše Slovča


Les se přede mnou pomalu rozestupoval a já zahlédl první známky starého hradu. Kolem mě se mihlo nějaké dítě, brzy si však dřeplo a začalo zkoumat blízký kraj cesty, protože i ono hledalo. Zpomalil jsem do poklusu, abych náhodou neminul svůj cíl. Hrad byl však obrovský. Nebylo šance, abych takový klobouk, kartáč nebo hrnek našel za chvilku.
Bloudil jsem troskami už půl hodiny, ale bezúspěšně. Na velkém prostranství prvního nádvoří jsem se opřel o nízkou stěnu vyhlídky a sledoval mírný svah, který končil malinkou loučkou. I ta se pak skláněla a končila o pár metrů níž, kde stáli první stromy lesa. Unaveně jsem přehoupl nohy přes zítku a vydal se právě tam. Cosi mě však vyrušilo. Kousek za mnou se hnal Frank, ve tváři měl ztrhaný výraz. Nejdřív mě to pobavilo a neubránil jsem se úsměvu, tedy dokud jsem neuviděl v jeho směru hrnek, který se schovával téměř dva metry ode mě ve trávě. Nejdřív jsem váhal, ale pak jsem se rozhodl. Udělal jsem dva kroky chmatl po něm právě ve chvíli, kdy se o to snažil i Frank.


"Viděl jsem ho první!"
"Ale já ho vzal." Nemusíte mě přesvědčovat. Tahle hádka byla opravdu dětinská. Ale její atmosféra páchla po pekelné síře.
"Je můj, dej mi ho." čertil se. Chvilku se na něj bezradně díval, než se mi ho pokusil vytrhnout z ruky, což se mu nepodařilo. Zdvihl jsem celou paži tak, aby na něj nedošáhl.
"Co ti je?" obořil jsem se na něj.
"Mně? Nic!"
"Dám ti ho, když mi řekneš, proč se mnou nemluvíš." Snažil jsem se ho přemluvit. Vypadalo to, že nic nevyklopí až do doby, než načuřeně zasyčel: "Hele, jsem jenom člověk. A ty jsi heterák! Navíc jsi se ke mně vpáčil do spacáku. Nechci, aby došlo k něčemu nepřiměřenýmu."
Chápal jsem, že z něj mluví vztek. A přesto jsem nezabránil pocitu zrady, když vytáhl historii se spacákem. Musel jsem se tvářil dotčeně, zvláště protože jsem neměl žádnou řádnou obhajobu.
"Cože?" vydechl jsem tiše, spíše jen tak zapípal.
"Jsi hetero! Nechci se do tebe zamilovat!" vpálil mi to přímo do obličeje, na můj vkus trochu moc hlasitě. Myšlenky se mi v hlavě bouřily a já věděl, že bych to neměl říkat, zvláště v takové chvíli, kdy Frank vidí jen rudě a věci mu nedávají valný smysl. Prostě se mi to dralo na jazyk, syrová věta bez vaty a kudrlinek, holá pravda sama o sobě.
"Já jsem gay." Tak a bylo to tady. Byl jsem připravený na všechno. Na objetí, na polibek, na výčitky a křik. Místo toho jsem dostal pěstí. Neměl jsem čas ani nad tím užasnout, jen jsem tak nějak pokroutil, upustil přitom hrnek a schoval si tvář do dlaní. Na rtech mě dráždila kovová pachuť, to se mi z rozbitého rtu spustila krev.
"Do hajzlu!" zasyčel jsem a marně si stíral rudo okolo pusy.
Frank sebral hrnek a začal utíkat směrem k lesu. Věřte mi, v té chvíli už jsem nebyl víc sám sebou. Skočil jsem po něm, než mi stihl uniknout z dosahu, a srazil ho k zemi. Nastal krutý boj, když jsme se oba kutáleli dolů s mírného svahu, až jsme se zastavili u paty nějakého stromu. Pořád jsem se ho snažil dostat pod sebe a udržet ho, ale Frank byl potvora mrštná. Dokonce se mu podařilo mě kousnout do ruky. Převalovali jsme se ve trávě a prskali na sebe hnusné nadávky. Shodil jsem ho ze sebe a obkročmo usedl na něj tak, abych ho přišpendlil k zemi. Zaškubal sebou, stále ještě odhodlaný bojovat, ať už za své city, nebo žirafí hrnek.
Sklonil jsem se k němu a jen tak obyčejně ho líbnul na rty. Obezřetně jsem se vyšvihl, abych sledoval jeho rekce. Bylo dost možné, že mi po takovém činu vymlátí duši z těla. Ale najednou byl jako pěna, tiše a nehybně na mě civěl. Temné oči měl plné něčeho, co jsem nedokázal popsat. Využil jsem té chvíle a dal mu podruhé pusu, asi tak obyčejnou jako když přejete k narozeninám kamarádce. Dál už nevím přesně, co se stalo - jestli se Frank nahnul ke mně, nebo já k němu - pamatuji si jen naše rty spojené v něžné hře.
Možná bych se měl cítit zahanbeně, ačkoliv žiji v době, když už na tom oni (my) nejsme tak špatně. I já bych se možná díval na takový vztah mezi prsty. Nebylo by mi přirozené koukat se na dva muže, jak se k sobě zamilovaně tisknou. Ale v té chvíli, přímo v samém ohnisku toho všeho, se najednou takové názory staly nepodstatnými a jediným pocitem rozplývající se opilou myslí mého já bylo štěstí, byť pomíjivé a nestálé.
Zalapal jsem po dechu a odtrhl se od Franka. Bezradně jsem si přejel jazykem po ráně na rtu. Cítil jsem se zvláštně unavený. Asi tak, jako když po dni těžké práce, kterou máte rádi, ulehnete do postele. Opatrně, aniž bych se Franka nějak výrazněji dotknul, jsem se zvedl a pozpátku odešel z jeho dosahu. Trochu mě mrzelo, že tam jenom tak leží, aniž by něco řekl. O mnohem víc mě štvalo, že já sám jsem nebyl schopný jediné hlásky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grey.t grey.t | E-mail | Web | 1. března 2012 v 18:28 | Reagovat

"Ale v té chvíli, přímo v samém ohnisku toho všeho, se najednou takové názory staly nepodstatnými (...)"
Tak nějak si to taky pamatuju. V tu chvíli člověk najednou neřeší jestli je zrovna na Vyšehradu a kolem jde dav turistů...

Mám ale jednu námitku: bylo to krátké :) (Proto mám rád, když přijdu k už dopsané povídce - nečekám na další díl :D) - jinak řečeno: bylo to dynamické a čtivé :)

2 Chii - chan Chii - chan | Web | 4. března 2012 v 15:29 | Reagovat

Skvěle se mi to četlo - stejně jako všechny kapitoly. :) Budu se moc těšit na další díl. Je to opravdu krásné. :)

3 Slovanka Slovanka | Web | 6. března 2012 v 11:21 | Reagovat

[1]: Slyším a respektuji. Příští díl bude delší. Mnohem delší ;)

[2]: Děkuji mockrát, x)

4 grey.t grey.t | E-mail | Web | 7. března 2012 v 17:12 | Reagovat

[3]: Děkujuuu! :) Už se nemůžu dočkat :) Od doby co nechodím na žádné gay-povídkové stránky mám absťák po tomhle typu příběhů :) A když jsem nakonec i sám přestal psát, tak se to zhoršilo :)

Naštěstí jsi tu ty a nejenže tu podáváš mou drogu, ale dokonce je to velice kvalitní droga (jinak řečeno, nejenže píšeš romantiku, ale píšeš jí skvěle :) )
Děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama