close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitán XVI.

23. května 2012 v 15:20 | Slovanka |  Kapitán
... Je těžké to takhle ukončit, zvláště po tom, co jsem si konec nechala tak dlouho pro sebe. Myslím ale, že je načase ho vypustit do světa; rozloučit se s mojí první pořádnou story. Děkuju všem za komentáře a za podporu, bez které bych to určitě nezvládla. :-)
Slovča

Kapitán se loučí, jak jinak než salutuje.


Ležel jsem a obklopovalo mě světlo. Cítil jsem se neskutečně unavený, jako bych nespal celé dny. Všechno mě bolelo, ale jen vzdáleně, jako bych byl ve svém těle cizincem. Jen návštěvníkem, který brzy zase odejde. Marně jsem se snažil pohnout, byť jen posadit. Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem posbíral rozsypané myšlenky. A pak jsem to dokázal a otevřel oči.
"Gerarde? Gee, slyšíš mě?" ozvalo se mi kousek nad hlavou a já zaznamenal, že se nade mnou sklání rozmazaný stín. Nemohl jsem poznat, kdo to je, a marně mrkal, až se mi po tvářích rozkutálely slzy.
"Gee, nebreč, to sem jenom já, Frank," hlesl ten šťastně nešťastný hlas a já se konečně uklidnil. V znecitlivěné ruce jsem poznal tu jeho, jak mě pevně svírá. Ničemu jsem nerozuměl. Zmatený a neschopný se hnout, uvězněný ve vlastním těle. Čísi rty mě chlácholivě políbily na tvář.
"Neboj se, brzy budeš v pořádku. Máš v sobě spoustu léků, skoro týden si ležel v umělým spánku. Všechno bude v pohodě," ujistil mě Frank a já se rozhodl, že mu budu věřit, dokud jsem vyčerpáním neusnul.


"Vypadáš v tom zeleným směšně," zasmál jsem se unaveně. Frank stál vedle mé postele, na sobě zelený nemocniční oblek pro návštěvy. Zavřel dveře, abychom měli trochu soukromí a opatrně se usadil na kraj postele. Bylo na něm vidět, jak je stejně jako já nervózní ze všech těch hadiček a přístrojů kolem.
"Nevadí, kdybych ti dal pusu?" zeptal se netrpělivě. Ta otázka mě trochu překvapila, a tak chvíli trvalo, než ze mně vypadla odpověď.
"Samozřejmě že ne," vyhrkl jsem. Frank se nahnul a políbil mě. Když se odtahoval, sevřel jsem mu ruku. Stále jsem se nehýbal tak, jak bych si přál. Ruce i mimika u mě probíhaly normálně, nohy a tělo jako by mi nepatřily. Uběhly tři dny od mého probuzení: Matně jsem si vybavoval včerejšek, kdy jsem se mermomocí snažil rozhýbat, ale zbytek mi splýval, i když jsem byl vzhůru. Například návštěva mojí mámy. Podle Franka tu byla včera celý den, já si ale pamatuju jen pár útržků.
"Nemějte strach, pane Way," ujistila mě sestřička. "Váš mozek ještě nestačil odbourat všechnu dávku uspávacích léků."
Dovolil jsem si nepatrně vzdychnout a na chvíli zavřít oči. Frank si očividně myslel, že jsem usnul. Chtěl využít situace a podívat se mi pod košili na jizvy. Snažil se o to už i včera, ale já mu to pochopitelně nedovolil. Šok pro něj byl už vidět jen moje pokousané ruce. Položil jsem si ruku na prsa, abych mu v tom zabránil.
"Proč?" zahuhlal nešťastně.
"Měl by si sednout na letadlo a letět domů. Tento rok máš nastoupit na výšku, ne? A učit se, aby tě hned prví rok nevylili." ignoroval jsem dost úspěšně jeho otázku.
"Ale když odjedu, už tě neuvidím," namítl docela tiše. Překvapeně jsem pozvedl obočí. Pokusil jsem se trochu lépe posadit, přinejmenším na tenhle rozhovor. To, že mi v tom pomohl Frank, zrovna moc situaci nepomohlo.
"Jak jako?" zeptal jsem se přihlouple.
"Víš jak daleko od sebe žijeme? Celou štreku. Ty pracuješ, já budu studovat. To je konec," hlesl a zamračil se. Mlčky jsem se něj díval. Viděl jsem mu na očích, že ho to opravdu trápí.
"Já na tebe počkám. Nezáleží mi, jestli týdny, měsíce, nebo roky. Nikoho lepšího než tebe už stejně nenajdu," odpověděl jsem a v duchu se chválil za svůj rozvážný tón. Vzhlédl jsem, aby se podíval na Franka. Ten už jenom plakal, slzy jako hrách se mu koulely po tváři a usmíval se. Tak nějak jsem věděl, že nás čas ani trable nerozdělí, dvě spřízněné duše.

Polední žár pálil jako oheň, cesta žhnula a vzduch a se tetelil. Pole vyschlé na troud pod slabým vánkem šustily do rytmu nožek lučních koníků. S každým rychlým krokem se od země zdvihl prach a s ním i pocit déja vu, kterého jsem se nemohl zbavit. Srdce mi bilo na rozskočení, rychleji, rychleji! A já se zastavil a zahleděl na druhou stranu kopce, čekal jsem; koně tam poháněl do klusu menší jezdec, vlasy černé a delší, než jsem si pamatoval. Znova jsem se rozběhl, nedočkavý se postavil koni po bok, ten se kolem mě několikrát otočil. A já chytil Franka, pomohl mu z koně a stáhl ho do náruče. A on ke mně přilnul, jako by jsme k sobě odjakživa patřili, prsty mi zajel do mých čerstvě nabarvených červených vlasů a řekl:
"No ty vole,"



It started out as a feeling
Which then grew into a hope
Which then turned into a quiet thought
Which then turned into a quiet word

And then that word grew louder and louder
'Til it was a battle cry

I'll come back
When you call me
No need to say goodbye

Just because everything's changing
Doesn't mean it's never
Been this way before

All you can do is try to know
Who your friends are
As you head off to the war

Pick a star on the dark horizon
And follow the light

You'll come back
When it's over
No need to say good bye

You'll come back
When it's over
No need to say good bye..

Now we're back to the beginning
It's just a feeling and no one knows yet
But just because they can't feel it too
Doesn't mean that you have to forget

Let your memories grow stronger and stronger
'Til they're before your eyes

You'll come back
When they call you
No need to say good bye

You'll come back
When they call you
No need to say good bye...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kdyby jsi si měl/a vybrat mezi realitou a fantazií?

Realita
Fantazie
Něco mezi tím

Komentáře

1 Jáchym Jáchym | Web | 23. května 2012 v 17:07 | Reagovat

I Rusové jsou Slovani, že?

2 grey.t grey.t | E-mail | Web | 23. května 2012 v 20:40 | Reagovat

Dojatý Grey ze srdce děkuje za závěr, protože se nemohl dočkat :) A abych pravdu řekl, nemohlo to snad ani přijít v lepší chvíli :)
Nádhera, prostě nádhera :)

3 Slovanka Slovanka | Web | 23. května 2012 v 21:20 | Reagovat

[2]: Děkuju mockrát. A děkuju za víc, než jen za tvou pochvalu :-)

4 Chii - chan Chii - chan | Web | 27. května 2012 v 19:43 | Reagovat

Já se tolik těšila! :) A za to čekání mi to stálo... je to perfektní. A nádherný konec. :)

5 Elly Elly | 30. června 2013 v 13:23 | Reagovat

*_* tisk tisk tisk celou povídku a přečíst znova a znova *_*

< >< >< >< >< >< >< ><

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama