Kdy se to stalo? Těžko říct. V hlavě se mi ale stále dokola objevuje ten samý důvod: A to víra v nekonečný koloběh života, taoismus, zkrátka cokoliv, co si umíte představit pod pojmem bezbožství, ale ne ateismu.
Už odmala jsem se neštítila ničeho živého, snad jen některých lidí. A dodnes mi to zůstalo, snad jako nějaký dar - doteď zvedám kachličky, abych pod nima našla hemžící se život. Nechápu odpor a strach lidí z pavouků, hadů a potkanů, ze psů, ze všeho zvířectva, co jen člověka napadne.
Docela nedávno, je tomu jen pár týdnů zpátky, jsem s rodiči posedávala v náramně podivném kempu Peklo. V hustě borovicovém lese, který sloužil obyvatelstvu kempu jako domovina, stála i menší hospůdka, kde majitelé Pekla čepovali Malinovku, bublinkový nápoj rudé barvy a sladké chuti. Mojí jedinou zábavou bylo odhánět pivním táckem vosy, lačně ochutnávající z kraje sklenice moje pití. Prásk! Jedna vosa to schytala, práskla sebou o kousek dál na beton.
"Zabiju ji, než se zvedne," oznámila jsem taťkovi a chvatně k vose, svíjející se na zemi, přispěchala. Nohu těsně nad ní, bojovala jsem se vztekem vůči tomuhle otravnému hmyzu... A nakonec jsem ji nechala odletět.
"Už jsem myslel, že ji zabiješ, ale to bys nebyla ty," vydechl táta, upíjejíc nenápadně ze své sklenice.

Docela nedávno jsem se probudila uprostřed noci, rozladěná a unavená jsem šla na záchod. A kdo se nám to topil v toaletní míse? Rybenka. Chudinka šoupala nožkama o bílý povrch, klouzala níž a níž. Jednoduché by ji bylo spláchnout, ale v té rozespalé chvíli jsem strčila ruku do záchodu a vylovila ji. Chvilku se sušila na toaletním papíru, než odběhla pryč. Byla bych na to zapomněla, stejně jako na vosu.
"Spadla nám rybenka do záchodu, jak se jí to asi mohlo podařit?"
"Zachránila jsi ji?" ptá se mamka.
"Jo, zachránila,"
Divné. Trošku bojuju s pýchou, kdo by ne... Ale spíš se zdá, jakoby už nikdy nic nebylo jako dřív.
Slovča.

Jo, tohle znám. Taky pořád lovím mušky ze skleniček, přítele nutím, aby pavouky (těch se zrovna bojím) odnášel ŽIVÉ někam do přírody. Po dešti běhám po schodech u domu a sbírám šneky, aby je nikdo nezašlápl...