Filmy recenze

Místnost sebevrahů

23. února 2012 v 12:25 | Slovča
Polský film od režiséra Jana Komasa je opředený zvláštní temnou atmosférou. Není divu, samotný film je především o tom, jak snadné je sklouznout do deprese. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého studenta Dominika, který při jednom z maturitních večírků zjístí, že je homosexuál. Není to až taková rána, dokud ho nezačne odsuzovat třídní kolektiv.


Domonik se při svých depresivních toulkách po internetu seznámí s mladou růžovlasou dívkou, která ho pozve na internetový server do skupiny zvané Sala Samobójców, tedy místnost sebevrahů. Od té chvíle to s ním jde od desíti k pěti, přesvědčován dívnou z druhé strany monitoru, že jediným řešením je smrt.
Film vyšel do oběhu minulý rok a získal ocenění Modrého anděla.


Můj vedikt: Mě samotnou film nejen překvapil (čekala jsem slabší), ale i dost zajímal a bavil. Ráda ho doporučím, protože to je jeden z mála kusů polské kinematografie, které znám a stojí za to.

Pusť mě dovnitř.

16. dubna 2011 v 20:28 | Slovča
Takhle by se lehce dalo přeložit "Let me in", Americko-Britská předělávka "Ať vejde ten pravý". Film byl natočen teprve minulý rok, odehrává se však v době o něco starší.
Owen, který žije pouze se svou matkou, je často šikanován. Chybí mu otec a sám nemá sílu nějak z těhle problémů uniknout. Až do chvíle, kdy se do bytu vedle nastěhuje podivná holka, co chodí naboso, a brýlatý stařík. Zprvu mu uniká význam všech věcí, co vidí. Později mu však dojde, že se spřátelil s krvelačnou obludou - upírem.
Malá upírka Abby však jenom touží po přátelství a lásce. A jak jinak, trochu i po krvi.


Můj verdikt: Nečekejte úlisné pusinky a sladká slůvka Twilightu.
Upíři jsou tady opravdu jako upíři, krev teče v litrech
a často příjde někdo k úhoně. Příběh je plný syrových pocitů.
Rozhodně není pohádkou.

Počátek

18. listopadu 2010 v 16:24 | Slovča
Jste ve snu? Jste v realitě? Jste si jistí tím, že rozeznáte hranice? Víte, že jste na správném místě?
Jediný únik ze světa snů, když už všechno ostatní selže, je smrt.
Don Cobb je jeden z nejlepších zlodějů snů. Vkrade se do snění a ukrade všechny důležité informace tak šikovně, že o úniku nikdo neví. Bohužel však Cobb přišel v životě o své blízké a jediná jeho možnost, jak se vrátit k rodině, je splnit tajnou misi: Musí vnuknout myšlenku cizímu člověku. To se pokládá za nemožné, ale jak se úkáže, v říši snů se nemožné stává možným...


Můj verdikt: Panejo, nejspíš se vám to nebude líbit, jde hlavně o psychologický film, ale já, jakožto milovních tohoto žánru, jsem si Počátek užila. DiCaprio bravurně odehrál svoji roli napůl zlomeného muže, jež se nemůže zbavit minulosti a hlavně - snů...

King of thorn

11. května 2010 v 7:43 | Slovča
Tak jsem přispěchala, abych vám tak trochu pootevřela rozhled nad Japonskou tvorbou filmů :) Nemusíte se lekat, protože tento film je opravdu úžasný, a co víc, není to jen klasika od Miyazakiho.

Zemi právě napadala nová epidemie. "Medúza" jak se jí říká, zabíjí tisíce lidí každý den a není před ní úniku. Ale je naděje. Sto padesát lidí má možnost před nemocí uniknout aspoň do doby, než se nalezne lék. Mají být na opuštěném hradu uvedeni do kryospánku na celých sto let, kdy by se na světě měl objevit lék. Někde se však stane chyba a oni se místo toho probouzejí sice v tom samém hradu, ale obrostlém trny a plném nebezpečných tvorů, vypadajících jako z jiného světa. Probudili se snad do jiné, naprosto odlišné doby, která nepatří lidem? Podaří se jim dostat ven? Kolik času vůbec od jejich usnutí uplynulo?



Můj verdikt: Senza. Snad nejlepší anime film, který jsem viděla a vážně jsem to hltala. Zvláště protože si na něm vyhráli dějově - film je dělaný podle stejnojmenné mangy.


Zámek v oblacích

22. února 2009 v 22:07 | Hallo-chan
Byla nebyla jedna země,a v ní jedno město a v tom městě malé kloboučnictví. V tom pracovala Sofie, taková šedá myška, které si nikdo nevšímal. Jednou šla tahle Sofie po městě za svou sestrou, když potkala dva vojáky, kteří ji začali otravovat. V poslední chvíli se však objevil kouzelník Howl, který ji zachránil, a ona se do něj zakoukala.
Později navštívila Sofiino malé kloboučnictví zlá čarodějnice, která chtěla Howlovo srdce, a proklela dívku do podoby staré babičky. Musela proto opustit svůj dům a odejít do pustin, aby našla Howlův chodící zámek a zaměstnala se tam jako hospodiňka.
Jak se zdá, ani ono zlé prokletí nedokáže zabránit lásce.

Můj verdikt: Hayao Miyzaki je prostě opravdový umělec. A Zámek v oblacích je jen další z jeho děl, kterými to pyšně ukazuje světu...:) Těžko si umím představit krásnější pohádku, která až tak pohádkou není, přinejmenším pro ty všímavější diváky.

Princezna Mononoke

22. února 2009 v 21:54 | Hallo-chan

Ashitaka byl princem jednoho velmi starého kmene žijícího v horách. Jeho vesnici však napadl démon. Utkal se s ním, ale démon mu nakazil ruku. Vědma předpověděla, že Ashitaka brzy na nákazu zemře pomalou a bolestivou smrtí - jeho osudem mělo být cestování po světě a hledání místa, odkud démon přišel. Ashitaka se tedy vydává do dalekých krajů.
Objeví jakési podivné město ležící na úpatí hory, kde se těží velmi cenné železo. V hoře také žijí staří bohové, veliká zvířata, která umí mluvit. Město a bohové, oba dva bojují za vlastní klid a místo. Mezi nimi je i princezna Mononoke, kterou vychovala bohyně vlčice, ačkoliv je člověk. A Ashitaka? Na kterou stranu se přidá?


Můj verdikt: Princezna Mononoke je neuvěřitelně dlouhá, i přes svoje krásné animované zpracování. To ale filmu na kráse neubírá, právě naopak. Určitě není pohádkou, a myslím si, že by každý správný nadšenec pro japonskou kulturu měl vidět tento film. Hayao na filmu krásně ukázal pravě obě strany věčného boje mezi člověkem a přírodou.


Cesta do Fantazie

22. února 2009 v 18:21 | Slovča
Džihiro se stěhuje se svými rodiči do nového domu. Bohužel však zabloudí po cestě a schodou okolností objeví staré nástupiště. V domění, že jsou už na místě, se vydají po cestě směrem k domům za nástupištěm. Brzy se ale ukáže, že jsou to jen samé prvotřídní restaurace plné skvělého jídla; nikde v okolí však není živáčka. Přesto se její rodiče začnou cpát jídlem. Džihiro se rozhodne projít kolem, když tu se náhle odevšad začnou vynořovat černé stíny. Když doběhne k mamince a tatínkovi, uvidí jen dva vypasené vepře narvané do šatů.
Džihiro se dostala do světa lazní pro bohy, a aby zachránila sebe i své rodiče, bude muset pracovat pro Yubabu, majitelku lázní.

Můj verdikt: Tahle pohádka byla první, kdetou jsem z japonské tvorby viděla. Tehdy jsem ale ještě byla příliš malá, abych to brala vůbec v úvahu - i tak ve mě zanechala stopu. Protože něco tak neskutečně jiného, zároveň originálního a kouzelného, by jsme se od našich tvůrců, či od Disney nedočkali.


 
 

Reklama