Kapitán

Kapitán XVI.

23. května 2012 v 15:20 | Slovanka
... Je těžké to takhle ukončit, zvláště po tom, co jsem si konec nechala tak dlouho pro sebe. Myslím ale, že je načase ho vypustit do světa; rozloučit se s mojí první pořádnou story. Děkuju všem za komentáře a za podporu, bez které bych to určitě nezvládla. :-)
Slovča

Kapitán se loučí, jak jinak než salutuje.


Ležel jsem a obklopovalo mě světlo. Cítil jsem se neskutečně unavený, jako bych nespal celé dny. Všechno mě bolelo, ale jen vzdáleně, jako bych byl ve svém těle cizincem. Jen návštěvníkem, který brzy zase odejde. Marně jsem se snažil pohnout, byť jen posadit. Trvalo mi neskutečně dlouho, než jsem posbíral rozsypané myšlenky. A pak jsem to dokázal a otevřel oči.
"Gerarde? Gee, slyšíš mě?" ozvalo se mi kousek nad hlavou a já zaznamenal, že se nade mnou sklání rozmazaný stín. Nemohl jsem poznat, kdo to je, a marně mrkal, až se mi po tvářích rozkutálely slzy.
"Gee, nebreč, to sem jenom já, Frank," hlesl ten šťastně nešťastný hlas a já se konečně uklidnil. V znecitlivěné ruce jsem poznal tu jeho, jak mě pevně svírá. Ničemu jsem nerozuměl. Zmatený a neschopný se hnout, uvězněný ve vlastním těle. Čísi rty mě chlácholivě políbily na tvář.
"Neboj se, brzy budeš v pořádku. Máš v sobě spoustu léků, skoro týden si ležel v umělým spánku. Všechno bude v pohodě," ujistil mě Frank a já se rozhodl, že mu budu věřit, dokud jsem vyčerpáním neusnul.

Kapitán XV.

15. března 2012 v 19:17 | Slovča
Zdravím všechny v okolí, pravidelné návštěvníky i nováčky! Kapitán 15. díl je tady.


"Cože?" obrátil jsem se na něj.
"Nevzal jsi si plavky," zopakoval pomalu, jako by mluvil s nějakým hluchým stařečkem.
"Jo, nevzal." Cítil jsem se divně. Vážně podezřele, všechno jako by kolem mě zpomalilo, jen já zůstal normální, nebo snad naopak? Zaostřil jsem na Franka, ale vypadal pořád stejný, stále zelenooký, usměvavý.
"Je tu pár děcek, co se koupat nebude. Zahrajeme s nimi schovku." Cvak. A najednou ten pocit byl pryč.
"Jo, tak fajn." zazubil jsem se a prohrábl si vlasy. Ucítil jsem, jak mě někdo tahá za tričko a shlédl dolů na Joyeho.
"Jdu s váma, kapitáne." zasalutoval a usmál se svým malým zubatým úsměvem. Měl jsem toho klučinu rád. Byl dokonalým zosobněním dětské duše. Ještě nezkažený svým okolím, oproštěn zla tohoto světa. Sám jsem si už nemohl vybavit, jaké to je. Zvedl jsem ho ze země a posadil si ho za krk. Vojenským krokem jsme pak já, Frank a několik mých nových svěřenců vyrazili vstříc nové zábavě. Zarazili jsme asi deset minut cesty od splavu. Stihli jsme přitom překročit jeden nebezpečně se naklánějící most a potkali jednoho starého houbaře schváceného poledním žárem. Spustil jsem Joyeho na nohy a rozhlédl se kolem.

Kapitán XIV.

8. března 2012 v 16:17 | Slovanka
Tak jsem tady, znovu a znovu, tentokrát po čtrnácté. Už mi docházejí pozdravy.
Doufám, že si to užijete, protože následující kapitola bude... No, nechte se překvapit. Grey.t, tak tahle je napsaná speciálně pro tebe. A ještě jedno malé oznámení, dámy a pánové, blížíme se ke konci.

Slovča


Zadíval jsem se na hodinky a vydal se zpět k místu našeho srazu. Po cestě jsem se sehnul pro žirafový hrnek a strčil ho do batohu. Hned, jak jsem měl Franka z očí jsem se trochu uklidnil, nicméně jsem se stále cítil trochu podrážděný neskutečnou slitinou mých vlastních pocitů.

Kapitán XIII.

1. března 2012 v 16:23 | Slovča
Zdravím všechny návštěvníky! Kapitán je tady znova, ale už třináctý díl. Dnešní kapitola je tu pro všechny, zvláště protože v ní dojde, no, ke zlomu. Děkuji všem, kteří čtou mé výtvory.
Vaše Slovča


Les se přede mnou pomalu rozestupoval a já zahlédl první známky starého hradu. Kolem mě se mihlo nějaké dítě, brzy si však dřeplo a začalo zkoumat blízký kraj cesty, protože i ono hledalo. Zpomalil jsem do poklusu, abych náhodou neminul svůj cíl. Hrad byl však obrovský. Nebylo šance, abych takový klobouk, kartáč nebo hrnek našel za chvilku.
Bloudil jsem troskami už půl hodiny, ale bezúspěšně. Na velkém prostranství prvního nádvoří jsem se opřel o nízkou stěnu vyhlídky a sledoval mírný svah, který končil malinkou loučkou. I ta se pak skláněla a končila o pár metrů níž, kde stáli první stromy lesa. Unaveně jsem přehoupl nohy přes zítku a vydal se právě tam. Cosi mě však vyrušilo. Kousek za mnou se hnal Frank, ve tváři měl ztrhaný výraz. Nejdřív mě to pobavilo a neubránil jsem se úsměvu, tedy dokud jsem neuviděl v jeho směru hrnek, který se schovával téměř dva metry ode mě ve trávě. Nejdřív jsem váhal, ale pak jsem se rozhodl. Udělal jsem dva kroky chmatl po něm právě ve chvíli, kdy se o to snažil i Frank.

Kapitán XII.

26. února 2012 v 17:56 | Slovanka
Zdravím všechny! Kapitán toho hodně zamaškal, ale je zase zpět, po krátkém a vydatném odpočinku. (Frank a Gerard jeli s ostatními členy štábu i herci na vánoční, povániční a jarní prázdniny do Egypta za slevněné letenky x) Omlouvám se všem čtenářům za tu dlouhopu pauzu a doufám, že jste na mě nezanevřeli :)


Otevřel jsem oči a probudil se do slunného rána. A cítil jsem, že jsem ztratil něco nedosažitelného, něco skrytého na okraji mysli. A jen na vlásku, jako vybledlá vzpomínka z raného dětství, se mi vybavil sen, který se tuto noc zdál. A nechtěl jsem ho zapomenout, a tak jsem celou svou vůlí zatáhl za ten vlásek, a on se nepřetrhl. A já si náhle uvědomil, co za sen to byl.

Kapitán XI.

23. prosince 2011 v 17:11 | Slovča
Zdravím všechny, kdo přišli ať už dnes nebo zítra na tento blog, a přeji jim ze všeho nejdříve krásné vánoční svátky a nádherný Nový rok. Vím, že se tady Kapitán dlouho neobjevil, a moc se omlouvám všem, kteří ho hledali a nenašli.
Tady je sice smutná, nicméně velká nadílka ;)
Brzy naviděnou,
Vaše Slovča.


Strávili jsme v nemocnici celé čtyři hodiny; šéf obvolával - v neustálých kruzích bloudil po čekárně s mobilem přitisknutým na ucho. Já jsem nečinně seděl, hlavu schovanou v dlaních. Do nosu mě štípal pach nemocniční dezinfekce, krve a vlastního potu. Stále jsem měl mokré boty, kolena špinavé od bláta a nevyčištěné zuby. Nesnídal jsem. Neobědval.

Kapitán X.

9. prosince 2011 v 21:56 | Slovča
Zdravím všechny. Už desátý díl Kapitána je tady; přeji vám, aby jste si ho užili.
Vaše Slovča.



Bim, bam! Bim! Bam! Vystřelil jsem z postele jako pružinka. Zvon na rozhledně nemilosrdně bušil, železné srdce hlásilo na poplach. Frank už poskakoval po pokoji v marné snaze najít své ponožky a obléct se. Podařilo se mu to několik vteřin přede mnou. Vyklopýtal ze stanu, ale hned po chvíli se vrátil.
"Je to jen zkouška." vykoktal ze sebe zadýchaně, načež se zase otočil, aby vypravil svoji četu. I já, napůl na sebe rvoucí mikinu, jsem se vydal za Červenými. Mnozí z nich už se potulovali všude kolem, zmateně mžourajíc do ranního šera. Vůbec jsem nevěděl, co bych měl dělat. Tedy dokud proti mně nevyběhla Emily se zásobou barevných kyblíků a kyblíčků.
"Čau," pozdravila mě a vložila mi půlku svého nákladu do náručí.
"Ahoj," vypravil jsem ze sebe po chvíli. Nechápavě jsem sledoval, jak si to všechno přerovnává, aby nic po cestě neztratila.

Kapitán IX.

25. listopadu 2011 v 21:30 | Slovča
Zdravím všechny čtenáře a náhodné zbloudilce na mém blogu. Minulý týden bohužel Kapitán nevyšel, protože jsem prováděla velkou rekonstrukci svého pokoje, ale pro příště už bude Kapitán jistý; dočkáte se ho každý víkend, v lepším případě pátek večer. Užijte si tedy již devátý díl ;)
V minulém díle se ztracený Frank našel, splašený Gerard se konečně uklidnil, když ho měl po svém boku. A tak se zdá, že všechno je zase v pohodě. Tedy, pokud něco Gerarda znovu nevyplaší.


Večer se nesl v duchu vítězství. Zapálili jsme velkou vatru, opékali špekáčky a otevřeli několik jahodových šampusů. Zdálo se, že předchozí stísněnost byla už pryč. Všichni si užívali chvíle strávené dohromady.
Chtěl jsem si s Frankem pokecat a vynadat mu, že mi nic o téhle maškarádě neřekl. Naneštěstí se kolem Franka do kruhu posadila jeho četa, jako by se stále obávala, že jim kapitána znova vezmou. On samotný hleděl trochu zamyšleně do ohně, kolena i ruce spoře zavázané obvazem, a naslouchal jediné kytaře, která do všeobecného šumu hlasů hrála - Ray zůstal večernímu hraní věrný.

Kapitán VIII.

11. listopadu 2011 v 17:08 | Slovča
Pěkný podvečer. Takže tady máme další díl a já snad jen dodám, že se omlouvám za minulý týden. Děkuji všem, kteří čtou Kapitána.
Slovča



Než jsme se všichni dostali do tábora, můj i Frankův tým byl vyděšený a unavený. Sám jsem byl tak mimo, že jsem nic z toho nevnímal. Někdo mi poklepal na rameno. Ohlédl jsem se na Raye.
"Pojď se mnou do stanu, všechno ti vysvětlím," zašeptal tak, aby to nikdo jiný neslyšel.

Kapitán VII.

28. října 2011 v 10:42 | Slovča

Zdravíčko všem. Tak je tu další díl, tentokrát však v mé nepřítomnosti - odjíždím pryč. Přesto doufám, že si ho užijete.
S pozdravem,
Slovča.
V předchozích dílech jste mohli číst:
...
"Přítele jako milence." Překvapeně jsem zamrkal. Frank se uchechtl a zamířil na mě svůj pronikavý pohled. Takže Frank je.. Gay?
...
"Speckle!" vyjekl jsem a jako poslední záchranu jsem se za ním brodil. Čapl jsem potkana do mokrých rukou. Ani se mi nesnažil vykroutit, jen mě sledoval očima jako korálky.
...

Ještě ten večer jsem zašel za mým týmem a donesl jim ztraceného člena. Sam brečel štěstím, všichni mě objímali a omlouvali se. Malý Joey mě zatahal za kalhoty. Zvedl jsem ho, abych ho lépe slyšel, co říká: "Jste hrdina, kapitáne."
Tentokrát s ním souhlasili všichni do jednoho. Vyvolávali moje jméno a já se cítil.. Šťastný. Ještě dlouho do noci jsem s nimi seděl na pokoji a doháněl všechno to, co jsme zameškali; vyprávěl jsem jim desítky dobrodružství, trochu přiostřené pro malé posluchače, a opravdu s každým si popovídal. Když jsem odcházel, znal jsem už všechny.
Když jsem opouštěl stan, malý Joey si vynutil pusu. Připadal jsem si hrozně otcovsky a staře, ale zahřálo mě to u srdce.
"Dobrou Joye," rozloučil jsem se.
"Dobrou noc, kapitáne." zabrumlal napůl ze spánku. "Jsem rád, že jste zpátky."
 
 

Reklama