close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kapitán

Kapitán VI.

22. října 2011 v 17:10 | Slovča
Zdravíčko všem! Jak se ukázalo, už tady máme šestý díl. A opradu, pěkně mě to poděsilo. Když už jsme přesáhli pětku, znamená to, že už se Kapitána nezbavíte. x) Proto tedy dneska vkládám o trošku delší díl.
Přeju tedy všem, aby se jim počteníčko líbilo.
S přáním věčných múz pro všechny umělce, Slovča.


Brzy odpoledne, hned jak všichni poobědvali, vyrazili jsme směrem k blízkému splavu. Voda byla teplá a ne moc hluboká, takže nehrozilo, že by se někdo utopil. Všichni blbli, cákali se, topili se.
Seděl jsem na břehu, na sobě něco z Frankovy garderóby - delší plavky s bílými a modrými proužky. Frank je sice měl dobré, já jsem se v nich cítil trochu jako sardinka. Moc přiléhavé, moc elastické. Sledoval jsem všechno to dovádění zpoza svých tmavých brýlí a chytal bronz.

Kapitán V.

16. října 2011 v 11:45 | Slovča
Zdravíčko, všichni návštěvníci. Moc se omlouvám, ale zase jsem to v pátek nestihla, a co ještě hůř, nedodala jsem další část ani včera.
A tak jí tady nahodím aspoň dneska. Pátý díl, hou. Utíká to nějak rychle. Naneštěstí nebude zrovna dlouhý, nenašla jsem vhodnější chvíli, kdy to useknout.

PS: Nevšímejte si mě. Ani nevím, proč se tu vykecávám... Stejně to nikdo nečte :D


I tento večer jsme seděli u ohně. Vlastně vypadal skoro stejně, až na to, že tým Červených neseděl po mém boku, ale na druhé straně ohniště, co nejdál ode mě.

Kapitán IV.

7. října 2011 v 20:00 | Slovča
Tak jsem zase tady a se mnou už další díl. Nebudu to nějak protahovat - doufám, že se vám bude líbit. A děkuji za každý komentář, kterým se mě rozhodnete obdařit.


"Hej, Gee, Gee." šeptal mi Frankův hlas do ucha. Probuzení to bylo sice nadmíru něžné a ochotné, ale stejně jsem nějak nemohl rozlepit oči.
"Gee! Gerarde, měli bychom už vážně vstávat." zahuhlal znovu o něco hlasitěji. Načuřeně jsem odfrkl a schoval hlavu níž do spacáku. Chtělo se mi tak spát!
Frankie zalovil a podařilo se mu spacák otevřít. Do holých paží mě udeřil ranní chlad. Muselo být hodně brzy. Frank se přes mě přehoupl, svalil se na kraj postele a začal se obouvat.
"Kolik je?" zasténal jsem tiše. Spacák mi byl ujmut, a mě napadlo, jaký je Frank kruťas. Posadil jsem se, abych se taky nasoukal do bot.
"Kolem sedmý, řekl bych."

Kapitán III.

1. října 2011 v 21:46 | Slovča
Moc se omlouvám! Původně sice měl nový díl vyjít už včera, alě nějak jsem se k tomu nedostala. Dávám ho aspoň teď, a doufám, že se bude líbit.
PS: Varování pro homofoby, příběh je o lásce mezi stejným pohlavím.
PPS: Není se třeba bát nějakých "dospělých" částí.


Bohužel, jak to bývá, nezapamatoval jsem si jména všech. Byl jsem rád, že jsem si vybavil aspoň jejich tváře. V paměti mi samozřejmě zůstal malý Joye, nejmladší z celého tábora. Taky dvojčata, holky Grace a Chloe. Grace měla vlasy sestřižené tak na krátko, že jsem si nejdřív myslel, že je chlapec, ale nakonec když promluvila, bylo jasné, že je opravdu dívka. Její sestra Chloe měla vlasy dlouhé a vyčasané. Obou mohlo být docela dobře kolem desíti, možná jedenácti. Samozřejmě, že jsem si musel zapamatovat i svého poručíka, nejstaršího z Červených. Anthony byl patnáctiletý, na pohled vychytralý kluk, vyčáhlý a zamyšlený. Jeho desátníkem se stal Will, který jak se později opravil, se jmenoval doopravdy Williemem. Světle blonďatý klučík s pihovatou tváří a věčným úsměvem na rtech. Ale rozhodně bych taky neměl zapomenout na Sama, který sebou neustále tahal velkého černého potkana na rameni.
"To je Speckle," vysvětlil mi trpělivě, když jsem se na něj ptal.

Kapitán II.

23. září 2011 v 17:00 | Slovča
Ačkoliv jsem teďka ve Španělsku, vkládám další díl. Doufám, že se bude líbit.


Druhá zkouška nového vedoucího (mě) byla ještě těžší, než ta první. Jak mi Frank po cestě řekl, šlo o vojenský tábor. Vysvětlil mi pravidla, která se zde vedla. Připadala mi naprosto nesmyslná a hloupá, ačkoliv se mi Iero snažil vysvětlit, že je to zábava.
Celý tábor se dělil na pět čet, která každá obsahovala patnáct dětí, celkově pomýchané jak věkově, tak chlapci a dívky. Vedoucí týmu nebyl vedoucím ani učitelem, nýbrž kapitánem. Hodnosti zde sice nedávaly valný smysl, protože zde byl pod kapitánem jen poručík a desátník, a nad ním už jen generál.
"Víc jich ani není třeba a děcka si to stejně nepamatují," dodal, když už jsme se blížili. Bylo to jasné podle křiku, který se nesl už z dálky. Valach Koudy, jak se jmenoval koník, který nás vezl, udělal ještě pár kroků, než se před nimi vyhoupl - vojenský tábor.

Kapitán I.

16. září 2011 v 16:40 | Slovča



Slunce na nebi hrozivě pražilo, jako by mi každou chvíli chtělo vypálit díru do hlavy. Zvedl jsem klobouk ve své ruce a schoval pod ním hlavu. Rozhlédl jsem se napravo, nalevo. Kolem se rozprostíraly jen kopce zlatavé, po pas vysoké trávy. Z každé strany na uši útočilo cvrkání lučních koníků a v nosu pálil prach polní cesty, kterou jsem kráčel.
 
 

Reklama