Tak jsem zase tady, ačkoli neuběhla zas tak dlouhá doba, co jsem tu nebyla. Dneska zase budu psát ve směru hudebního průmyslu. Chtěla bych taky upozornit, že článek sice má obohacovat informacemi, ale určitě nejsem wikipedia. :) Takže kdyby tady něco chybělo, tak se omlouvám.
Mike Oldfield, britský zpěvák a skladatel, se narodil 15. května 1953. Mike Oldfield chodil do školy Presentation College v Readingu, jeho rodném městě. Jeho kariéa započala velmi brzy, už jako patnáctiletý se věnoval hudbě, hrál na akustickou kytaru. Založil skupinu nejdříve se svou sestrou Sally, potom stvořil duo se svým bratrem Terrym - obě se záhy rozpadly. Ve svých sedmnácti se přidal ke kapele The Whole Band. Brzy na to začaly jeho první pokusy o Tubular Bells. Ačkoliv hledá nějakého vydavatele, nedaří se mu to.
Nakonec roku 1972 pod vydavatelstvím Virgin plodí jeho nejúspěšnější instrument album, Tubular Bells. Prodalo se ho neuvěřitelných 2 575 000 alb a po dlouhou dobu se drží na TOP 10. V 80. letech Oldfield vydává další desky: Platinum a QE2. Také začíná psát písničky pro různé interprety, jako je třeba jeho nejznámější Moonlight Shadow z roku 1983 se zpěvačkou Maggie Reillyovou. O rok později na svět vyjde soundtracková deska k filmu Vražedná pole (která je stejnojmenná) a album Islands.
Earth Moving je potom jedinou a poslední LP, kde na obou stranách uslyšíte popové či rockové skladby bez jediného instrumentálu. Objevují se Amarok a Heaven´s Open (jediné, ve kterém Oldfield zpívá hlavní hlas), obě urážející zakladatele vydavatelství Virgin.
Mike Oldfield přechází k Warner. Následuje slet dalších jeho výtvorů, například Tubular Bells II., The song of Distant Earth, Voyager, Tubular Bells III, Guitars, The Millennium Bell, Tr3s Lunas, Tubular Bells 2003, Light + Shade a jeho poslední, vydaná v roce 2008, Music of the Spheres.
Vydal tedy 25 alb, z toho jedno koncertní, neuvěřitelné množství singlů a soundtrack.
Já sama nejvíce obdivuji Voyager (1996), kterou mám doma, a právě o ní bych chtěla mluvit, i když není celá vytvořená Oldfieldem, ale z většiny převzatá a předělaná. Tato deska obsahuje deset písní lidového keltského a irského tématu a je zcela instrumentální (neobjevují se v ní žádní zpěváci).
Deska obsahuje nádherné flétnové, kytarové a houslové pasáže, nesmíme však zapomenout na typické dudy, které rovněž Mike Oldfield do alba zakomponoval.
No a abych tady nemluvila jen tak planě do větru, tady je píseň, která vás jako první na CD přivítá:
Pěkně zdravím všechny zbloudilce, kteří dorazili na můj blog, ale i ty, co sem přichazí pravidelně. Minule jsem v této rubrice představovala velkého Joe Hisaishiho, který zkomponoval neuvěřitelné množství filmových soundtracků.
Tentokrát se vyhneme hudbě a otevřeme další pokličku mých každodenních hrdinů, které opravdu obdivuji. Nebude ani Čech, ani Japonec nýbrž Španělka . . .
Viktoria Francés, která je známá pro své kontroverzní umění, se narodila 25. říjná 1982 ve španělské Valencii. Vystudovala Bellas Artes na Facultad de San Carlos de Valencia ( Fakulta krásného umění sv. Karla v Balencii). Začínala jako ilustrátorka obálek knih a časopisů, teprve později publikovala několik svých knih.
Její kresba se vyznačuje temnou atmosférou viktoriánské éry, magickými bytostmi a podivným pesimismem. Zaměřuje se na portréty, které tvoří ve většině středobod obrazu. Propracovaná technika obrazu sice vypadá realisticky, mnohdy však sklouzává k pravému opaku (např. Misty Circus).
Její dílo můžeme porovnat například s Luisem Royem, kterým se tato umělkyně dozajista inspirovala.
Viktoria Francés se může pyšnit triologií Favole: Lágrimas de piedra (Kamenné slzy, 2004), Libérame (Osvoboď mě, 2005), Gélida Luz (Ledové světlo, 2006) a dalšími publikacemi, jako je Angel Wings (Andělská křídla, 2005), El Corazón de Arlene (Srdce Arlene, 2007), Misty Circus: 1. Sasha, el pequeño Pierrot (Misty Circus: Sasha, malý klaun, 2009), Misty Circus: 2. La Noche de las Brujas (Misty Circus: Noc čarodějnic, 2010)
Pokud by jste tedy chtěli navštívit její stránky, jsou TADY. Doporučuji je především těm, kteří aspoň trochu umí španělsky, ale kouknout se může každý.
Nahoře můžete vidět malou ukázku z jejích vlastních webovek. ↑
Zatím se loučím; uvidíme se později. Ještě je tu přece další část Kapitána, která čeká na odhalení.
Kdybych si mohla vybrat, se kterým velkým hudebním umělcem bych se chtěla setkat, byl by to právě on.
Joe Hisaishi (Joe Hisaiši) je především hudební skladatel, je však taky režisér a dirigent. To všechno tak nějak do sebe zapadá, protože hudba, kterou Hisaishi tvoří, je především určená právě filmům. Samotný Joe je vlastně známý hlavně díky spolupráci s tvůrcem animovaných filmů Hayao Miyzakim (Hajao Mijazakim). Komponoval hudba skoro ke každému z jeho příběhů.
Pod takovým skládáním soundtracků si často lidé neumí nic představit. Pokud se tedy podíváme z blízka, zjístime, že se vše tvoří za přítomnosti celého velkého orchestru.
Už proto snad skláním hlavu. Vyznat se ve velikém moři hudebních nástrojů je pro mě nemožné. Natož skládat tak úžasnou procítěnou hudbu. :)
Joe Hisaishi je japonské národnosti, šestého prosince oslavil kulatých šedesát let. Za svůj život vytvořil něco přes sto soundtracků a alb. Pokud můžu říct ze svého pohledu, žádná z jeho písní neztratila na kráse.
Kdybych si mohla vybrat, se kterým velkým hudebním umělcem bych se chtěla setkat, byl by to právě on.